Přitom v základní sestavě se naposledy objevil v 7. kole, v polovině září. Od té doby čtyři zápasy ani minutu. "Všechno zkazil pohárový zápas v Belgii s Mouscronem, ten se mi opravdu nepovedl a od té doby hráli jiní a lepší."
Hrdlička nastupoval ve třetí lize za slávistickou rezervu a nevzpouzel se. "A proč bych měl? Jen jsem bojoval, trénoval a čekal na šanci."
Opravdu se nemohl alespoň trochu vzbouřit? Vždyť má zlato z květnového mistrovství Evropy hráčů do 21 let a přestat v klubu hrát kvůli jednomu nevyvedenému zápasu... "Ale já opravdu neměl formu. V letní přípravě jsem se zranil, pak měl angínu, nebylo to ideální. Je mi dvacet, ve Slavii je velká konkurence," praví.
V pátek, po pohárové porážce s Partizanem Bělehrad, se Hrdlička stavil za koučem Beránkem a ptal se: "Můžu jít zase za béčko, trenére?" Ne, ne, uslyšel.
To začal tušit, že si proti Blšanům zahraje. "Ale že se mi zápas tak povede, to se předpokládat nedalo. Byl to asi můj nejlepší zápas za Slavii." K tomu vstřelil svůj druhý ligový gól.
Před zápasem mu trenér řekl, ať hlavně pečlivě brání. Jenže Hrdlička se neustále tlačil dopředu, s útočným kolegou Rudolfem Skácelem si na levé straně měnil pozici. "Jsem přece bývalý záložník."
