Ale dohodnou se kluby? Snaží se o to s přestávkami už od konce září a pořád se jim to nedaří. Do touhy po Spartě už se Petroušovi několikrát vloudilo motto z Dantova Pekla: Vzdej se všech nadějí...
Nyní však fotbalistu drží optimismus. „Možná do konce tohoto týdne bude všechno vyřešeno. Jestli se přestup podaří, pochopitelně nevím, ale vidím to docela růžově,“ svěřuje se.
Z Prahy by měli dnes večer do Františkových Lázní vyrazit sparťanský prezident Košťál a ředitel Pelta. Chtějí se tam setkat s trenérem Hřebíkem a vyslechnout jeho názor na poslední požadavky Slavie. Pak se možná rozhodnou.
„Slavia chce od nás náhradou jiné hráče,“ prozrazuje Miroslav Pelta. Ale jejich jména už tají, spekuluje se o jednom z útočníků Jun, Holub nebo Pospíšil. A také o tom, že tenhle seznam se Spartě příliš nezamlouvá.
Jestli se Petrouš opravdu obleče do rudého dresu, dobře ví, že tím rozzlobí spoustu slávistických fanoušků. Odchod by mu snad odpustili, ne však k odvěkému rivalovi. Slávisty navíc frustruje otevřenost, s níž fotbalista o chuti změnit dres mluví. Ne že by na klub, jehož je odchovancem, házel špínu. Avšak dává jasně najevo: Sparta je pro mě víc.
„Cítím, že tenhle krok musím udělat, abych se dostal fotbalově dál,“ vysvětluje Petrouš svou motivaci odejít. „Sparta hraje Ligu mistrů a je z ní i blíž do reprezentace.“ Takhle bez vytáček se obránce vyjadřuje od doby, co kolem něho začala Sparta kroužit. Pokud mu vysněný přestup vyjde, dá se říci, že si ho vyvzdoroval.
Když se vyznával z náklonnosti ke Spartě v prosinci před novináři, kolemjdoucí Václav Petrák, slávistický kustod, se na něho obořil: „Jdi už pryč, na bráně tě čeká Hřebík.“ Petrouš kustodova slova žehlí: tvrdí, že byla vyřčena v legraci. V tom případě to byl hodně skrytý žert, překrytý zlostným tónem. A byla to nejspíš jen ochutnávka toho, co by sparťana Petrouše čekalo.
„Musel bych to překousnout. Chci do Sparty a doufám, že to brzy vyjde.“
