Něco ale napravit lze. Například vyloučit hloupé chyby jako při vlastním gólu Richarda Dostálka. Stačilo, aby záložník Slavie nechal v 17. minutě odskákat balon za čáru, jenže on si ho chtěl mermomocí zpracovat pár centimetrů od branky. "Míč se mi svezl po špuntech," litoval pak s bledým výrazem ve tváři. Slávisté nechápali, když Dostálek ťukl míč do vlastní sítě.
"Jak jsme hráli? Nic moc, vždyť jsme mohli prohrát," řekl obránce Martin Müller, jenž zápas dohrával s kapitánskou páskou.
Hrál uprostřed obrany, viděl všechny před sebou, ale slyšet ho bylo málokdy. Před zápasem i o přestávce mu trenér Pešice v kabině zdůrazňoval, ať víc haleká, ať ostatní upozorňuje na chyby.
"On to ale v sobě nemá, neumí se rozčílit, vynadat jinému," posmutněle pravil Josef Pešice. "Nikdo jiný to nemůže dělat: na jedné straně obrany Šuškavčevič neřekne ani slovo a na druhé Petrouš je taky příliš tichý." Mít tak brněnského Miroslava Kadlece, mohli si celý zápas zbožně přát slávističtí fanoušci. Kapitán soupeře, sedmatřicetiletý mazák, hrál fantasticky, jednoduše a účelně. "Kadlec taky moc neřve. Ani nemusí, protože je všude," obdivně říkal Müller.
Když v 80. minutě mohl slávista Svoboda sprintovat sám na branku, uprostřed hřiště se najednou vynořil Kadlec a vzal mu míč. Přesná scénka ze včerejšího klání. To udělal mnohokrát. "Zato my jsme měli v obraně chaos. Komunikace vázla," utrousil brankář Václavík.
Trenér Pešice tuší, co by mužstvo potřebovalo: "Zdravého Kozla, anebo Suchopárka ve slušné formě." Ani jedno ale není. Kozel si natáhl sval, Suchopárek už přes měsíc zůstává na lavičce, po dlouhém zranění kolena mu chybí rychlost. Oba jsou to zkušení třicátníci, kteří umějí organizovat hru před sebou. Zařvou nebo vyčiní, dokážou skvěle číst hru: kam míří přihrávka, tam přesně stojí.
"Müller je výborný hráč, ale jen když hraje na hráče. Umí dokonalé skluzy, brání těsně. Jako organizátor hry nefunguje," tvrdí kouč Pešice. Sám ví, jak málo času má. Do prvního zápasu 1. kola Poháru UEFA proti Servette Ženeva zbývají tři dny.