Registruje ho od chvíle, kdy přišel do Teplic. Slavný trenér musí s mužstvem něco dokázat, myslí si kdekdo. Lidé mu tleskají, když přichází před zápasem k lavičce. Jenže on stejně nic neslyší. Je jako kdysi. Než se začne hrát, zvolna korzuje u lavičky s typickým výrazem: hlava svěšená, obočí svraštělé a levá ruka podpírá bradu. Trenér dumá. O čem? "To si nechám pro sebe," uchovává si tajemství.
Změnil se tedy v něčem? Zase si dal večer před utkáním skleničku vína, aby klidně spal. Při přípravě mluvil před hráči tak tiše, že ho někteří sotva slyšeli. "Je úplně stejný," potvrzuje záložník Martin Frýdek, který s ním prožil slavné pohárové tažení ve Spartě začátkem devadesátých let. "I ty tréninky jsou přes kopírák. Znám je nazpaměť, můžu předpovídat, co přijde. Trenérovi to přináší úspěchy, tak proč by něco měnil." Jen oblečen chodí elegantněji. Žádný sportovní ohoz, ale bílá košile a černé kalhoty. "To už ale nosím delší dobu," popírá.
Co je tedy odlišného? Jeho tým nezvítězil. Tohle se mu málokdy stává. Když útočník Vachoušek přestřeluje prázdnou branku, má trenér zoufalý výraz. Chvilku váhá, pak se rozhodne hráče vystřídat. Po hodině hry. Přesně Uhrin, se střídáním nikdy nepospíchal. Než stačí útočníka vyměnit, útrpně sleduje jeho další neproměněnou šanci. Už se neudrží a mává směrem k lavičce: Rychle, střídáme! "Stačilo míč dotlačit do branky. To musí útočník dát," diví se.
Premiéra se nepovedla. Nebylo to sice selhání, ale nezvítězilo se. Na Uhrina se lepí novináři. Létají otázky, on v jedné dvou větách odpovídá. Pro něj typicky nerozvláčně a s plachým výrazem. Mluví o zbytečné křečovitosti, nervozitě a malém sebevědomí svých hráčů. Toho je prý musí především zbavit.
Podobný zápas prý zažil naposledy před šesti lety v Lucembursku. "Taky jsme zahodili pět šancí a prohráli jedna nula," vzpomíná na krach národního týmu v kvalifikaci na Euro, které pak skončilo slavným stříbrem.
Ještě chce pozdravit Látala, kterého vedl v reprezentaci. Ale na cestu k olomoucké kabině nakonec nemá sil. "To nejde. Tam je radost, u nás smutek," říká a raději vpluje do své trenérské komůrky. Samotu a klid má ze všeho nejraději.
