Dlouhé minuty se na strahovském trávníku nedělo nic, co by stálo za pozornost. Až v 19. minutě domácí Mynář v poslední chvíli zachraňoval před dravým Urbánkem, vzápětí se musel natahovat olomoucký brankář Bureš, když během pěti vteřin sbíral míče před Junem a Lazzarem. Potom se do olomoucké šestnáctky vypravil domácí Jarošík, hrající tentokrát stopera, a po Mynářově centru ze solidní pozice hlavičkou minul.
Ani jeden tým si nevypracoval soustavnější tlak, jednou se povedlo proniktou do soupeřovy obrany Spartě, podruhé Olomouci. Nejživějším fotbalistou na hřišti se jevil hostující Urbáne, hra na hrotu mu svědčila a sparťanská obrana si na něj musela dávat pozor, jako například gólman Poštulka, když vyběhnutím zlikvidoval jeho smělý průnik ve 36. minutě.
Takřka stoprocentní brankovou šanci Sparty zmařil těsně před přestávkou mladý Jun. Lazzaro ho našel ideálním centrem z pravého křídla, jenže Jun sám blízko před olomockou svatyní hlavičkoval nad břevno.
Snad proto se hlasitý potlesk ozýval až po přestávce, když se na hrací plochu sneslo postupně jedenáct parašutistů oblečených v dresech sparťanskéhoé mistra. Tahle padáková letka byla součástí oslav letošního titulu.
Stejný potlesk jako výsadkáři si hned v úvodu druhé půle vysloužil Labant, jehož dělovku vyzil brankář Bureš jen s vypětím všech sil. Do vedení se pak domácí mohli dostat v 58. minutě, to by ale uniknuvší Lazzaro musel míč přistrčit volnému Junovi. Místo toho zvolil nepříliš silnou střelu, s níž Bureš neměl žádnou práci. O deset minut později střílel zblízka po Lazzarově centru Holub, ale jen do Burešovy náruče.
V závěru utkání si sparťané přece jen vytvořili tlak, stříleli postupně Holub, Koloušek a Jarošík, jenže míče končily buď vedle, nebo v Burešově náruči. Na opačné straně se z rychlých protiútoků pokoušeli zakončit Siegl a Vlček, ale domácí branku také netrefili. Až v 89. minutě se přesně trefil Mucha.
Po zápase převzali hráči Sparty trofej pro nejlepší tým letošního prvoligového ročníku a byli dekorováni mistrovskými medailemi.
