Slíbil jste, že až dáte gól, budete slavit až do rána. Takže jste se asi moc nevyspal.
Můj slib platí, ale víc to oslavím až po sezoně. Po cestě v autobuse padlo nějaké pivo, ale domů do Teplic jsem dorazil až ve čtvrt na dvě ráno. Už moc sil na nějaké bujaré veselí nebylo, chtěl jsem odpočívat. Manželka mě čekala, popili jsme trochu vína. A také tuším, že nějakou tisícovku budu muset dát do banku pokladníkovi mužstva.
Jak jste prožíval období bez zápisu mezi ligovými střelci?
Zoufalství, trápení, tak mi to připadalo. Byl na mě nátlak, že jsem hrál tolik zápasů a nedal ani gól. Navíc do Blšan jsem přišel v zimě jako posila do útoku, tým se trápil v koncovce. Šance už jsem měl dříve, s Ostravou tři tutovky, také v Brně. Příležitostí jsem si vytvářel dost, ale nevěřil si v závěrečné fázi. Teď mám už konečně radost.
Co vám v nepříznivém období, kdy se vám však herně dařilo, pomáhalo?
Držel mě blšanský trenér Beránek, nelámal nade mnou hůl, když jsem neproměňoval šance. A kluci se snažili mě podporovat, hecovali mě.
Kdo nejvíc?
Obránce Jirásek. Uzavřeli jsme sázku, že kdo dá dřív svůj první ligový gól, zaplatí bednu šampaňského. Prohrál, bude ji kupovat on.
Chybí tři kola do konce, kolik branek máte ještě v zásobě?
To je těžká otázka. Rád bych tak dva tři, ale máme těžký los: Sparta, Slavia, Teplice. Samozřejmě bych rád skóroval proti Teplicím, rok a půl jsem tam působil. Chtěl bych ukázat, že na to mám.
Nelitujete teď, že jste se na tři roky upsal Blšanům?
V žádném případě. Ze začátku jsem se trochu trápil, než jsem se do toho dostal. Ale teď hraji pravidelně, jsem spokojený.