o každém neštěstí Rada přijede domů, sedne si na samotku a rozjímá.
Když mu zazvoní mobil, koukne na číslo. Jen výjimečně se rozhodne s někým hovořit. "Nechci od kamarádů poslouchat, jak hrajeme blbě a že se to v Teplicích už vaří. Potřebuju klid." Hra mužstva málem připomíná sabotáž. Lenivé tempo, bez zápalu. Trenér žije v nejistotě: Nepostavili se hráči proti mně? S některými si promluvil mezi čtyřma očima. Slyšel od nich: Vše v pořádku, držíme s vámi, trénujete nás dobře. Ale úplně do duše jim nevidí.
"Vždy říkám, jedeme na vzájemnou důvěru. Jestli se vám něco nelíbí, řekněte to rovnou, a ne abyste donášeli na vedení klubu. To se pak těžko odpouští." Před dvěma týdny zaslechl, že postavil moc defenzivní mužstvo.
Předevčírem proto vyslal tři útočníky, ale marně. Před branku se téměř nedostali. Jako by proklamovaná touha po pohárové Evropě byla od hráčů falešná. "Jestli tímhle stylem chtějí do poháru, tak nemají fotbal na prvním místě," uvažuje trenér.
Rada prožívá od půlky února, kdy začala liga, samé nepříjemné epizody. Za nejhorší z nich považuje situaci Teplic.
Po prohře s Příbramí vletěl do kabiny a mužstvo "zpucoval". V sobotu byl k nepoznání mírný. "Když vylétnu, ostatní si z toho dělají až srandu. Proto se mírním. V sobotu jsem jim jen řekl, že dělají ostudu hlavně sobě." Krátce po zápase netušil, jestli právě nepřišel o práci. Zasedalo klubové představenstvo.
Hodinu před půlnocí rozhodlo: Rada zůstává trenérem s podmínkou, že mužstvo ve středu neprohraje se Slavií v podzimní dohrávce.
Teď se skutečně ukáže, jak hráči stojí za trenérem. Budou padat únavou, nebo odflinknou další zápas? Mají trenéra v hrsti. "Chci překvapit a Slavii porazit.
Ale zvládnout to musí hráči. Když prohrajou a přijdou za mnou, to jsme, trenére, nechtěli, tak už půjde jen o kecy, co se běžně vedou."