Hapalova hvězda znovu stoupá. Po pěti letech věčných bojů se zraněními je fit a hraje fotbal s plnou vervou. Udivuje, že v jedenatřiceti letech se rve o každý míč, neuhýbá ranám. Vůbec nepřipomíná pohodlného fotbalistu před důchodem. "Jiní by po tolika zraněních dávno fotbal zabalili. Pavel všem ukázal, jakou vůli může mít člověk," vypráví olomoucký trenér Leoš Kalvoda.
Když Hapal, řadu let záložník a někdy i obránce, přišel před rokem do Olomouce, sám toužil vrátit se do útoku. Tam začínal v mládí a cítí se v této roli nejlíp. Na proměňování šancí má ideální vlohy. Nic nekomplikuje.
Jako včera: ocitne se před gólmanem, rychle srovná tělo do správné polohy a okamžitě pálí. Je na něj spolehnutí, jiní potřebují víc šancí ke gólu. "Dobré mužstvo bez pořádného střelce je k ničemu. My ho máme v Hapalovi," těší olomouckého manažera Jiřího Kubíčka.
Ty góly by se měly zlatem zlatit, vždyť mužstvo je v tabulce druhé a sahá po Lize mistrů. "Nic speciálního za ně nedostávám," říká Hapal. "Ani bych nechtěl, nedělalo by to dobrotu. Fotbalista pak zachrtí a zapomene přihrát líp postavenému spoluhráči." I proto dostávají v Olomouci někteří hráči stejný bonus za góly i gólové přihrávky. Obojí je cenné.
V Olomouci je Hapalovi blaze. Bydlí kilometr od stadionu a žije jen fotbalem. Do ciziny se už nechystá. Od všech přátel teď začíná slýchat: snaž se, ať je z tebe král střelců, my ti věříme.
"Byl by to bonbonek na závěr. Moje kariéra se pomalu blíží ke konci," říká Hapal.
Tak dobře se mu naposledy střílelo před devíti lety, kdy dal rovněž jedenáct gólů za celý ročník. Teď má k dobru ještě jedenáct utkání.
|
Olomoucké jaro | |
|
