Slončík hrál, jakoby ho předtím vyřadila jen týdenní viróza. V rudém dresu, stejně jako kdysi v Baníku Ostrava, ho byl plné hřiště. Uprostřed středové řady měl dostatek místa a rozděloval míče Holubovi s Obajdinem, kteří vedle něho pookřáli. "Je fakt, že s oběma se mi dobře komunikuje. Před zápasem jsme si dohodli, jak budeme hrát a pak to i vycházelo," pochvaloval si.
Často se s oběma prohodil a objevil se i na hrotu útoku. "Taková je dohoda, vpředu zůstávají vždy tři." Domácí z toho byli vyvedeni z míry. "Po zápase mi budějovičtí hráči přiznali, že chvílemi nevěděli, koho držet," culil se Slončík.
Ještě před půl rokem mu ale do smíchu nebylo. Loni v únoru si ještě zahrál ve dvou zápasech národního týmu v Hongkongu, ale tušil, že když vyjde přestup do Sparty, tak půjde na operaci a nějaký čas si od fotbalu odpočine. "Jenže jsem čekal jsem, že už na podzim budu běžně hrát," řekl. Pooperační stav nepostupoval rychle, ale věřil lékařům. "I doktor Wohlfahrt konstatoval, že naděje na vyléčení je velká."
Koncem podzimu už trénoval se Spartou a v prosinci vyběhl na poslední tři minuty již rozhodnutého derby se Slavií. "Bylo dobře, že jsem před zimní přípravou pocítil důvěru, dodalo mně to sílu," byl vděčný i za krátký okamžik na trávníku.
Zimní dril přežil nad očekávání dobře, jeho návrat zbrzdil jen natažený úpon v generálce před jarem. První dvě utkání sledoval znovu jen v hledišti, v pátek už byl jedním ze strůjců vysoké výhry 4:1. Víkend po zápase strávil mezi nejbližšími v rodném Šumperku, v pondělí se už zase bude hlásit na Letné a večer se podívá na bývalé ostravské spoluhráče v dohrávce se Slavií. Pozorně bude sledovat i výkon červenobílých, s kterými Sparta už v pátek sehraje jubilejní 250. derby.
Na to se moc těší. "Po utkání zřejmě s několika spoluhráči budeme spěchat do Paegas Arény povzbudit sparťanské hokejisty v třetím zápase s Litvínovem." Částečně tak splatí podporu, které se mu dostávalo od hokejisty Vůjtka během zdravotní pauzy. "Teď si užil podobných problémů, ale v pátek už by měl hrát."
