Zatímco útočník Slovácka Libor Došek už dopředu vyhlásil, že po sezoně s kariérou sekne, Hubáček o své fotbalové budoucnosti ještě přemýšlí. „Fyzicky se cítím dobře. Zatím to nechávám otevřené, ale člověku se honí v hlavě hodně věcí. A když se podíváme na můj rodný list...,“ nechává v půlce nedopovězenou větu. V únoru mu bylo 39 let. Ví, že fotbalová penze se blíží.
K magické hranici 300 prvoligových zápasů mu přitom schází šest startů, v letošní sezoně už ji nestihne pokořit. Zápasy mu ukrajovaly karetní trest za vyloučení z utkání s Olomoucí i zranění (zlomená ruka, kotník).
První vzájemný duel tak sledoval z hlediště vyprodané Letné. Spoluhráčům pak v kabině gratuloval k vítězství 2:1. „Bylo pěkné, že to kluci doma zvládli. Rád jsem se na zápas podíval. Nervózní jsem nebyl, chtěl jsem si to spíše užít. Hrálo se pod světly, atmosféra byla pěkná,“ vybavuje si Hubáček; v sobotu to bude na den přesně 11 let, co odehrál poslední derby se Slováckem. Zlín tehdy zvítězil doma 1:0 a výhru by potřeboval i nyní.
„V derby vyhrává většinou domácí celek, zkusíme to narušit,“ přeje si Hubáček. Zatímco Slovácko je i přes sérii tří porážek dávno zachráněné a duel se Zlínem označil kouč Habanec za zápas jara, nováček se po mizerném jaru propadl nebezpečně blízko sestupovým příčkám a utkání bere především jako šanci přiblížit se udržení v nejvyšší soutěži.
„Pro nás bude zápas jara každý až do konce jara, pokud nezačneme vítězit. A je jedno, jestli hrajeme se Slováckem, nebo s někým jiným,“ říká Hubáček, pro něhož jsou sestupové starosti novum. „Tlak cítíme v kabině všichni. Nikde není napsané, že ze spodku nikdo nemůže vyhrát. Je ohrožených šest, sedm týmů. Takhle vyrovnané na spodku to nikdy nebývalo.“
Zlín potřebuje k definitivě dvě výhry, za určitých okolností si může oddechnout už po utkání v Uherském Hradišti. „Nechtěl bych spekulovat, kolik bude stačit na záchranu. Máme to ve svých rukou a musíme to zvládnout,“ burcuje Hubáček.
