Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kdo stojí za vzestupem Žluté ponorky? Fernando Roig, obětavý boháč

Fernando Roig | foto: villarrealcf

8 2016
Villarreal (Od našich zpravodajů) - Padesátitisícový Vila-Real je španělské město, které na první pohled nezaujme. Pár kostelíků, muzeum, obyčejné šedivé činžáky s hospůdkami v přízemí. Na dovolenou byste sem asi nejeli, zvláště když kousek odsud leží turisticky mnohem zajímavější Castellón nebo Valencie.

Ale vyjet si sem za fotbalem? To už je něco jiného.

Ospalé městečko, kde je největší zábavou partička karet nebo pétanque v parku, se probouzí, když se přiblíží zápas Villarrealu. Místního klubu, který se celá devadesátá léta plácal ve druhé lize, aby jen o pár let později v Lize mistrů strašil celou Evropu.

Teď už je jeho jméno renomovanou značkou, která má ve fotbalovém světě hodnotu. Ale ještě na přelomu tisíciletí to byl otloukánek, o kterém si Španělsko myslelo, že pár sezon v nejvyšší soutěži bylo jen náhodným výstřelkem.

Prospěšný sestup

Nebylo. Žlutá ponorka, jak se klubu kvůli barvě dresů přezdívá, je tu pořád. Jako by třeba Česká Lípa nebo Hodonín vtrhly do české ligy a rok co rok hrály o poháry...

Ale jednu trhlinu tenhle příběh dostal. Před čtyřmi lety prožil Villarreal černou sezonu, během které se nakupily problémy.

V Lize mistrů skončil bez bodu, klopýtal i v domácí soutěži, navíc ho drtily dluhy a musel prodat záložníka Santiho Cazorlu, hlavní osobnost.

Trable vyvrcholily sestupem, který dostal ještě smutnější kulisy, když nově jmenovaný trenér Preciado zemřel jen pár hodin poté, co tým po pádu do druhé ligy převzal.

ŽLUTÉ VESELÍ. Fotbalisté Villarrealu slaví gól proti Barceloně.
Samuel Castillejo z Villarrealu (ve žlutém) se snaží zastavit Lionela Messiho z Barcelony.

Ponorka narazila na dno. „Udělali jsme hodně chyb. Ale poučili jsme se,“ vzpomíná na krizové období Fernando Roig, majitel klubu. „Sestup nikdy nemůžete brát jako dobrou věc, ale nám v mnoha ohledech prospěl.“

Aby tým mohl restartovat, musel Roig prodat podíl v rodinné firmě Mercadona, velké španělské síti supermarketů. Tím zamázl obří dluhy, vzduch se vyčistil a Villarreal se po roce vrátil mezi elitu.

Kolem Roiga se točí celý příběh vzestupu téměř neznámého klubu. Miliardář, vlastník firmy Pamesa, která vyrábí keramické obklady, se ve Villarrealu zjevil v roce 1997. Koupil klub, na jehož zápasy chodily tři tisícovky fanoušků a málokdo z nich věřil, že se už brzy dočká premiérového postupu do ligy.

Byla to jen krátká návštěva, po sezoně 1998/99 Villarreal hned zase zahučel o soutěž níž. Ale i díky Roigovým penězům se brzy vrátil, silnější než dřív.

Mohl si dovolit nákupy prvních hvězd, třeba argentinského rebela Martína Palerma z Boky Juniors. Zrovna on sice nejvíc zaujal nepovedenou gólovou oslavou na betonové zídce za bránou, při které si zlomil kotník, ale tým začal fungovat.

Fotbalisté Villarrealu se radují z postupu do čtvrtfinále Evropské ligy
Samuel Castillejo (vlevo) z Villarrealu v hlavičkovém souboji s Karimem Bellarabim z Leverkusenu.

Nezaměstnaní neplatí nic

Roigovy ambice hnaly klub do pohárů. Když to nešlo přes ligu, každé léto se tým hlásil do Intertoto Cupu, dřívějšího poháru útěchy. Dvakrát se z něj Villarreal protlačil do Poháru UEFA, udělal si jméno. A před deseti lety způsobil senzaci v Lize mistrů: vypadl až v semifinále s Arsenalem.

V obraně Sorín, za kterým vlála dlouhá hříva, před ním pracant Senna, vpředu Forlán, střelec v životní formě. A všemu šéfoval koumák Riquelme, nákup z Barcelony.

Ani s tak silným týmem Villarreal nezískal titul, nejlépe skončil druhý. Ale až na zmíněný roční výpadek se trvale zařadil ke špičce.

Teď už neskupuje hvězdy, místo toho vybudoval akademii, která chrlí talenty.
Šéf Roig si fanoušky získal tím, že snížil ceny lístků a permanentkářům, kteří přišli o práci, dal vstup zdarma.

„Chceme naplnit stadion. Není moc smutnějších věcí než pohled na prázdné tribuny,“ vysvětlil. Třeba se na zaplněném pětadvacetitisícovém El Madrigalu jednou bude slavit i vysněný titul. „Kdo ví? Jsme pokorní a ambiciózní zároveň. Ta dvě slova se nemusí vylučovat,“ přesvědčuje Roig.

Díky němu Žlutá ponorka po nárazu na dno už zase rejdí na špici.

Legendy Villarrealu

Juan Roman Riquelme
Škoda, že loni v lednu ukončil kariéru, jeho driblink býval úchvatný. Sice to nebyl nový Maradona, jak si přáli v Argentině a Barceloně, přesto Riquelme zářil dost. Kapitán olympijských vítězů 2008 dotáhl Villarreal do semifinále Ligy mistrů. A kdyby tam proměnil penaltu...

Manuel Pellegrini
Pětiletá služba u Žluté ponorky mu pomohla do Realu Madrid a do Manchesteru City. Chilský trenér (a v civilu inženýr) vybojoval ve Villarrealu 123 výher ve 259 soutěžních zápasech. To on stvořil nový kult. Hned v první sezoně se kvalifikoval do Ligy mistrů.

Marcos Senna
I když končil v New Yorku, fotbalový svět si ho pamatuje jako srdce Villarrealu. Odehrál tu 363 zápasů, což je klubový rekord. Odsud se naturalizovaný Brazilec odrazil za titulem mistra Evropy 2008. Novináři ho tehdy zvolili nejlepším hráčem turnaje.

Diego Forlán
Další jihoamerická perla. Uruguayský útočník přišel vyčpělý z Manchesteru United a hned v první sezoně (2004/05) se stal nejlepším střelcem španělské ligy. Po 25 gólech se s Thierry Henrym podělil o Zlatou kopačku. Vydržel tři roky.

Santi Cazorla
Byl trochu jiný než lišák Riquelme, ale měl pro mužstvo podobný význam. Drobný záložník si ve Villarrealu získal renomé. V roce 2007 ho zvolili nejlepším fotbalistou Španělska. Pět let poté za něj Arsenal zaplatil přes deset milionů liber.







Cuketovo čokoládový chlebíček
Cuketovo čokoládový chlebíček

Potěšte rodinu rychlou dobrotou.

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze