Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rilke: Chci být u toho, jak vyrůstá syn. A v Rumunsku by to nešlo

Emil Rilke | foto: Ondřej Bičiště, MF DNES

18 2014
Na prvním místě už není fotbal, ale rodina, říká fotbalista Emil Rilke o návratu do Ústí. Mohl ještě vydělávat velké peníze v rumunské Kluži, přesto se fotbalista Emil Rilke raději vrátil do skromného druholigového Ústí, kde svou kariéru ozdobenou mistrovskými tituly s Libercem a Žilinou začínal.

"Na Silvestra se mi narodil syn, a Rumunsko není země, kde by mohl vyrůstat. A já u toho chci být. Vždy byl u mě na prvním místě fotbal, teď už je to rodina," vysvětluje svůj návrat 30letý útočník, jenž poslední půlrok strávil v klubu Universitatea Kluž.

Proč jste nechtěl, aby váš syn vyrůstal v Rumunsku?
Doktoři mi říkali, že to je riziková země ohledně očkování, které musí dítě do půl roku mít. Takže rodina by musela zůstat tady, a já bych byl v Rumunsku sám. To pro mě bylo bezpředmětné.

Ale jinak to bylo v Kluži docela vydařené angažmá.
Z mého pohledu herně ano, ze 13 zápasů jsem za půl roku odehrál asi 12 v základu, všechno v pohodě. Spíš ten život by tam s rodinou nebyl možný. Domluvili jsme se na nějakém odstupném, oni měli dost široký kádr, nebylo to tak, že by to beze mě nešlo.

Jak na vás zapůsobilo Rumunsko jako země?
Kluž je pěkná, univerzitní město, krásný stadion pro 40 tisíc lidí. Ale ty vesnice, ty tam jsou hrozné. Jako když tady jedete do Vaňova, tak vypadá celá cesta 500 kilometrů někam na zápas. Koně, krávy...

A úroveň soutěže?
Byl jsem mile překvapen, dočetl jsem se, že to je devátá nejlepší soutěž v Evropě. Ale fotbal tam dělají cizinci - Portugalci, Brazilci. Oni je dokážou díky televizním právům zaplatit, proto se jim tam celá liga zvedá.

Kde jste v Rumunsku bydlel?
Právě že po hotelech. Nepřišel jsem hned na začátek soutěže, pak už nebyl čas moc bydlení řešit. Znáte to, musíte skládat kauce, je s tím papírování. Takže jsme ještě se Slovákem Veselovským bydleli na hotelu, díky tomu to nebylo tak strašné. Ale s rodinou už si to neumím představit.

Ústecký fotbalista Emil Rilke se svíjí po faulu.
Ústecký fotbalista Emil Rilke padá po faulu.

A umíte si představit, že kariéru už dohrajete v Ústí?
Počítám s tím, že tady už zůstanu. Už když jsem hrál Ligu mistrů v Žilině, tak jsem říkal, že bych se chtěl jednou vrátit do Ústí a zahrát si tady s kluky, s nimiž jsem vyrůstal. A držím se toho. Chci jim předat nějaké zkušenosti, které jsem nabral za svou kariéru, mladé nasměrovat na nějakou cestu, kterou by mohli jít.

První liga už pro vás není výzva?
Nějaké nabídky byly, ale rozhodl jsem se pro Ústí. Ne že to už zabalím, že bych to tady chtěl nějak odfláknout nebo si jen tak zakopat. Chci pomoct Ústí, aby se dostalo výš. Třeba bych si tu první ligu mohl ještě zakopat tady.

Ale pořád vlastně patříte Liberci, v Ústí jste zatím jen na půlročním hostování.
Myslel jsem si, že jsem volný hráč, vždyť ze Žiliny jsem odcházel zadarmo. Vzal jsem si jen kopačky a šel. Ale Liberec měl klauzuli, že při návratu ze zahraničí tam musím zpátky. Nechtějí mi dělat problémy, narychlo se zařídilo půlroční hostování, dál se uvidí. Možná si Liberec myslí, že ještě někam půjdu, takže by za mě mohl dostat nějaké peníze. Ale já už chci zůstat.

Ústí má mladý tým, už tady budete v pozici mazáka.
Je pravda, že vždy jsem byl spíš za mladého, ale to neznamená, že bych teď chtěl přinášet do kabiny nějaký humbuk. Spíš pohodu, abychom se na hřišti respektovali.

A věříte, že by Ústí mohlo mít na postup?
Nadějní kluci tady jsou, uvidíme, jak se s tím popereme. Hlavně chceme vyhrávat, mít radost z fotbalu. Nejsme pod tlakem, že musíme postoupit.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze