Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Být trenér je choroba, zjišťuje bouřlivák Uličný na tribuně

Petr Uličný | foto: Tomáš Frait, MF DNES

29 2015
I když je hlavním koučem jen na papíře, stále s ním fotbal pořádně cloumá. „Teď, teď!“ „Vystřel!“ Podobné výkřiky se linou z hlavní tribuny znojemského stadionu, kde sedí Petr Uličný. Známý trenérský bouřlivák je sice v penzi, u druholigového Znojma ale vypomáhá jako rádce.

Když mu někdo volá, jeho mobil rozezní oblíbený hit Šrouby a matice. Zatímco skupina Mandrage zpívá o „životem kalených“ partnerech připomínajících kovové součástky, Petru Uličnému přirostlo k srdci trénování.

„Pořád fotbal hodně prožívám. Je to choroba trenérů, co to jako já dělali spoustu let,“ vypráví 65letý rekordman v počtu odkoučovaných ligových zápasů. Další však bývalý trenér Olomouce, Brna či Plzně netouží přidat. Ačkoli před třemi lety ohlásil známý bouřlivák odchod do trenérské penze, v létě se do profesionálního fotbalu zase vrátil.

Ve Znojmě pomáhá jako mentor Radimu Kučerovi, který si dodělává trenérskou profilicenci. „Vedení mě požádalo, abych to do konce listopadu na papíře zastřešoval jako hlavní trenér,“ říká Uličný, jehož tým aktuálně vede druholigovou tabulku. „Veškeré úspěchy jsou ale zásluha Radima a hráčů.“

Jak prožíváte duely na tribuně?
Musím říct, že je to nepříjemné. Fotbal jsem dělal celý život a je to taková nemoc. I na tribuně bývám nervózní, ale to je normální, když jsem do toho nějak zainteresovaný. Když dáme gól, raduju se, jako kdybych to trénoval já. Když dostaneme, jsem smutný. Je to prostě jako za starých časů.

Nestane se vám kvůli vaší povaze, že když pak sejdete z tribuny do kabiny, zapomenete, co jste chtěl říct?
Ne, ne, to máte v hlavě. Vidíte, že má tým problém na kraji, odkud létají centry, to se nezapomene. Anebo ztrácíme balony, zbytečně couváme. Něco si povykládáme o presinku, o rozehrávce, která je někdy zdlouhavá. U útočníka Libora Žondry zase víme, že by měl díky své postavě uhrát víc míčů a hrát na dva doteky. Ale to všechno vidí i Radim.

Právě trenér Kučera byl ten hlavní důvod, proč jste na nabídku Znojma kývl, že?
Je to můj hráč, kapitán a VIP kamarád, který ale nedostal výjimku na profilicenci, kterou si dokončuje. On má důkladnou přípravu, má obrovský respekt, byl oproti mně mnohem lepší fotbalista. Není třeba nic dodávat, to bych si ani nedovolil. Spíš předávám poznatky, které vidím na mistrovských utkáních.

Říkal jste, že váš vztah funguje skoro jako otec a syn...
Jistě, je to jeden z nich, které mám v prvním šuplíku. Vždycky říkám, že máme spolu hezký vztah. A myslím, že i on byl rád, když se ta možnost naskytla, že jsme se dali zase dohromady.

Fotogalerie

Učíte ho nějaké trenérské vtípky?
Ty se musí používat dennodenně. Ale on má svoje vlastní, které se naučil ode mě nebo od někoho jiného. Radim je kluk, který byl se mnou v Sigmě od roku 2003, potom odešel do Německa. Když se vrátil, vykopali jsme spolu pro Sigmu pohár (v roce 2012 – pozn. red.). Taky jsem mu letos před hráči, což běžně nedělám, dal moji knížku.

Jak vás jako mentora přijali hráči v kabině?
Když mě Radim v kabině představoval, ukázal jsem hráčům hodinky. Víte, co mám na nich napsané? (ochotně je sundává z ruky)

Ukažte. Na boku je „Vítěz poháru“.
Otočte je.

Aha. „Mám vás rád ču...i“.
(rozesměje se) Ty mi dal Kučera a celý tým po poháru. To je pouto, co? Ty hodinky nemusely být drahé, ale tím nápisem jsou strašně vzácné. A že mám hráče rád, jsem řekl i ve Znojmě.

Někteří z nich si z vás utahují, že místo prémií za výhry máte slíbená jen vína. Už jste si to v klubu zařídil jinak?
Ne, ne, to byla jen legrace. Jsem tady velice spokojený, krásně se tady o mě starají. Od nejvyššího ředitele Oty Kohoutka přes Karla Hodáka nebo Míšu Běláka. S manželkou nás pozvali do Hatí, byl jsem na vinobraní, můj trenér Kuča mě pozval na oběd, hráči mě respektují. Jsem ve Znojmě prostě spokojený, navíc mám rád vínko a obohacuju se i v tomhle směru. A přeji si, aby Znojmo hrálo co nejvíc nahoře, na výsledcích mi hodně záleží. Trošinku se s ním spojuje i moje jméno.

Týmu se ve druhé lize daří, vede tabulku. Mělo by Znojmo na nejvyšší soutěž?
Kluci se mi hodně líbili, když hráli doma s Hradcem, který v lize byl. Mužstvo by se muselo určitě i posílit, ale kluci jsou šikovní a ještě pod vedením Radima Kučery porostou. Vlastně bych byl sám proti sobě, kdybych tomu nevěřil. Navíc se vyhrává a je pohoda. Nevím ale, jestli má, nebo nemá Znojmo postupové ambice. To se spíš zeptejte Oty Kohoutka (šéfa klubu – pozn. red.), je to zatím předčasné.

A co vy? Vás by nelákalo být u toho, když by Znojmo mohlo být opět prvoligové?
To je ještě daleko. Jako podmínku jsem měl, abych zůstal spolupracovníkem Sigmy. Nechtěl jsem, aby se to přerušilo, a znojemské vedení to akceptovalo. Mám smlouvu do konce listopadu a uvidíme, co bude. Cítím ale, že jsem opotřebovaný. V lize jsem nejvíckrát vyhrál, nejvíckrát prohrál, nejvíckrát remizoval. (usměje se)

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze