Naposledy se všichni bratři Šuralové sešli minulou sobotu, protože se Josef, elitní záložník Liberce, oženil.
Čím víc Šuralů, tím líp„Když se na Zbrojovce objeví jméno Šural, všichni zbystříme, protože to bývá záruka kvality a talentu. Pepa odmalička převyšoval ostatní. Byl rychlý, technický, zdravě drzý. On a Lukáš Mareček, který teď válí ve Spartě, se vždycky posouvali o kategorii výš. Už v dorostu se předpokládalo, že to dotáhnou hodně daleko. Pepa by se asi prosadil i dřív, ale při přechodu mezi dospělé ho zbrzdila zlomená noha. Prostřední David hrál ofenzivního záložníka, šlo mu to, ale mezi dospělé to nedotáhl. A nejmladší Jakub? Ten půjde v Pepových stopách, i když hraje obránce. Má předpoklady, sebevědomí, nic ho nerozhodí. Však říkám: Čím víc Šuralů, tím líp.“ |
Jakube, brácha Josef prožil úžasný rok. Vyletěl jako kometa, zahrál si Evropskou ligu, vstřelil gól za českou reprezentaci. Kdy jste na něj byl nejvíc pyšný?
Asi při poslední kvalifikaci. Když váš brácha vstřelí gól Holanďanům, je to nepopsatelný pocit. Seděl jsem doma u televize a byl dojatý.
Přitom vy jste spolu nevyrůstali, že? Máte jinou maminku.
Ale bratrskému poutu to neublížilo, vídali jsme se pořád. Ani jsme nevnímali, že bychom nebyli úplně vlastní. Jsme sourozenci, tím to hasne.
Geny jste zdědili po tátovi?
Něco asi jo, ale taťka býval brankář na amatérské úrovni. I teď o svátcích, až si všichni půjdeme zakopat na plácek, ho šoupneme do branky.
Nevzpírá se?
A jak! Že prý ho pořád něco bolí, v zádech píchá, ale podle mě si vymýšlí. Když na to přijde, pořád skáče jako Iker Casillas.
Jaké jste s bráchou měli vzory?
Já Sergia Ramose, stopera Realu Madrid, a Pepa odjakživa Didiera Drogbu, který střílel za Chelsea. Chtěl se mu ve všem podobat.
Prozraďte, který Šural pobral nejvíc talentu?
Asi Pepa, i když k talentu musel přidat i spoustu tvrdé dřiny a odříkání. Na hřišti umí věci, se kterými se musíte narodit. Je to frajer.
Například?
S míčem u nohy je výborný, technicky vyspělý, pár gólů vstřelil i nůžkami. Má originální myšlenku, se kterou obránci většinou vůbec nepočítají. Takových hráčů v české lize běhá strašně málo.
Taky je často na zemi a svíjí se bolestí.
To jo, náš Pepča křičí dost (úsměv). Občas to přihraje, ale je pravda, že většího otloukánka neznám. Jak je zády k brance a pokrývá si míč, obránci ho pořád okopávají. Tím pádem Pepa letí k zemi a získává pro Liberec hodně nebezpečné standardní situace.
Zůstane v Liberci i na jaře?
To kdybych věděl. I před námi je tajemný. Já bych mu přál, ať si zkusí zahraničí, jestli má šanci. Řekl jsem mu: Mít takovou formu jako ty, tak jdu hned.
I Josef si prožil telecí léta, kdy fotbalu nedával všechno. Vzpomínáte?
Zamrzlá puberta, to potká snad každého. Diskotéky, holky, do fotbalu se vám nechce. Pepa měl štěstí, že do Liberce odešel v pravý čas, začal dřít a chytil se. Když se mu před dvěma lety narodila dcerka, tak ho to motivovalo snad ještě víc.
Radí vám jako starší bratr?
Nejsou to rady, spíš mě popichuje, abych neblbnul a šel za svým cílem. Snažím se.
V listopadu jste se potkali jako soupeři. Jaké to bylo?
Krátké, ale zvláštní. V Brně jsme měli dost marodů, takže se zdálo, že bych mohl hrát od začátku. Zato Pepa mě předem varoval, že ho trenér asi bude šetřit. Nakonec šel na hřiště až po hodině a já na poslední tři minuty. Kopnul jsem jednou do míče a byl konec.
Vítězný.
To jo, však jsem si do bráchy hned rýpl: Měl by ses víc snažit.
Zatímco vy budete na jaře bojovat o základní sestavu Zbrojovky, bráchu nejspíš čeká mistrovství Evropy. Závidíte?
Trochu závidím a daleko víc přeju. Pepa si to zaslouží. Třeba se s bráchama domluvíme a přijedeme mu do Francie fandit. Šuralové na výletě, to zní skvěle.