Matěj Pulkrab, devatenáctiletý sparťanský útočník, kterému na gól stačí jen mžik. Na chvíli ho spustíte z očí - a máte problém.
Tak jako ve čtvrtek Beer Ševa. Izraelský mistr celý zápas do sparťanů bušil, mačkal je, dlouho se hosté ani nedostali za polovinu hřiště, natož aby si vytvořili gólovou šanci.
Ale stačil jeden povedený centr z pravé strany, aby se Pulkrab trhl od obránců, pravačkou uklidil míč do sítě a jediným gólem rozhodl.
On-lineSledujte šlágr Plzeň vs. Sparta v podrobné on-line reportáži. |
„Byl jsem tam až nepochopitelně sám,“ divil se po utkání.
Oprávněně. Stopeři Beer Ševy o něm buď před zápasem neslyšeli, nebo se vůbec neřídili tím, co jim o mladém střelci měl říct trenér.
Třeba to, že Pulkrab na gól v této sezoně potřebuje v průměru jen 84 minut. Že v krátké ligové kariéře mu stačilo na šest branek dvanáct zápasů. Že do zápasu chodí zatím pravidelně jako joker, kterého trenér tasí, když je to nejvíc potřeba.
A že mu tahle role náramně sedí.
Joker jako Solskjaer
Už na jaře, kdy hostoval v Liberci, zvládl čtyři ligové branky za pouhých 156 minut. Spartu v této sezoně zachraňoval jako náhradník proti Jablonci, při divočině v Brně dával gól v závěru, po pouhých pěti minutách na hřišti.
Když hrál poprvé od začátku proti dánskému Sönderjyske, branku nedal. Jako by mu zatím lépe vyhovovalo být trumfem pro závěrečné minuty - třeba jako kdysi Nor Ole Gunnar Solskjaer, který plnil funkci žolíka v Manchesteru United.
Možná Pulkrabovi pomáhá průprava z hokeje, který hrál - také za Spartu - až do dvanácti let. I tam je potřeba ukázat se v krátkém čase a během něj ze sebe vydat vše. To on dokáže, bojovnost ho zdobí.
I když to s ní někdy přežene, jako třeba na středečním předzápasovém tréninku.
Nejdřív v zápalu boje pravou nohou nepříjemně narazil do posuvné branky - kdyby byla pevná, mohl na zápas na bouřícím stadionu na okraji pouště zapomenout.
Že neuhýbá, ukázal znovu hned o chvíli později. Dostal míčem z pěti metrů pořádnou pecku do obličeje, celý zkrvavený odešel do kabiny a trénink pro něj skončil.
Pro utkání už byl fit, o poločase nahradil matného Holzera a v 71. minutě mohl slavit. I když...
„Spíš jsem sledoval rozhodčího. Říkal jsem si, jestli náhodou nejsem v ofsajdu. Mrzelo by mě, kdybych se radoval zbytečně,“ vysvětloval, proč se po trefě zastavil a trochu zmateně koukal kolem sebe. Pak jen kousek popoběhl a zvedl ruce nad hlavu. Na boxování u rohového praporku, kterým branky slaví pravidelně, v Izraeli nedošlo.
„Možná bych tam ani nedoběhl. Byl jsem pěkně vyšťavený,“ usmíval se. „Ale byly to krásné pocity.“
„Co tu dělám?“
Pulkrab si teď žije svůj sen a jako by se pořád bál, jestli se z něj brzy neprobudí. Zdá se, že sám občas nemůže uvěřit, jak snadno si zatím zvyká na dospělý fotbal. Zůstává skromný, nemachruje.
„Co tu dělám?“ napsal na Instagram pod fotku ze svého prvního srazu reprezentační jedenadvacítky a přidal udivený smajlík.
„O tomhle jsem ani nesnil. Pořád nechápu, co se to děje,“ přihodil další komentář k fotografii, na které jde ze hřiště vedle Tomáše Rosického, svého dětského hrdiny.
Zatím je v této sezoně pro Spartu důležitější než nejhvězdnější letní posila, kterou dál trápí zranění.
Zařídí body i v neděli v Plzni?
