Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dřížďalovo loučení se Sokolovem? Necítím se úplně starý, říká

František Dřížďal (vlevo) ze Sokolova centruje, brání ho Robert Bartolomeu ze Zlína. | foto: Martin Stolař, MAFRA

22 2015
Fotbalisté Baníku Sokolov hrají v neděli od 17 hodin poslední druholigový zápas této sezony na vlastním hřišti. Nepovede je do něj s kapitánskou páskou, ani bez ní František Dřížďal. Možná, že už vůbec neoblékne zelenočerný dres.

Dřížďal se nechal před časem slyšet, že by to mohl být po této sezoně podle vlastní úvahy a rozhodnutí, konec fotbalové kariéry.

„Ještě uvidíme, ještě budeme mít s vedením klubu jednání, možná se stane, že bych ještě rok prodloužil. To už by potom byl úplně definitivní konec a to i ode mě,“ říká František Dřížďal.

Zda se příští sezonu objeví na hřišti, nedokáže v této chvíli říct.

Dřížďalova kariéra

S fotbalem začal v osmi letech v rodném Horním Slavkově, který do zimy 2000 neopustil. K fotbalu jej přivedla nejprve touha sportovat, ale brzy se mu zalíbil a rád u něj zůstal. V zimě 2000 přešel ze Spartaku Horní Slavkov do TJ Karlovy Vary-Dvory. S Horním Slavkovem hrál nejvýš oblastní přebor a najednou se objevil ve Varech s možností naskočit do třetí nejvyšší soutěže.

Tu dokonale využil. V roce 2004 přes malou zastávku v německém FC Maxhütte-Haidhof přišel do Sokolova a následně do pražské Slavie. V sezoně 2007/08 získal se Slavií mistrovský titul, zahrál si také Ligu mistrů 2007/08 Pohár UEFA. Z podzimní části sezony 2008/09 ho vyřadila operace Achillovy šlachy, kterou musel podstoupit na konci předchozí sezony. V sezoně 2008/09 získal se Slavií další mistrovský titul. V létě 2009 Slavia oznámila, že s jeho službami nadále nepočítá a může si hledat jiné angažmá, načež přestoupil do Brna. Odtud se v roce 2011 vrátil do Sokolova.

„Je to v úvahách, neříkám na sto procent konec, ale ani neříkám, že se nemůže stát, že bych prodloužil.“

Na důchod se necítí

Fotbalista František Dřížďal sám ví, že fotbalový důchod ještě pro něj není.

„Cítím ještě, že nejsem úplně starý, a myslím, že mužstvu ještě mám co dát,“ míní. Také je mu jasné, že nemá smysl zabírat místo jiným.

„Kdybych cítil, že to nemá smysl pro mě ani pro tým, tak končím, i kdyby vedení chtělo, abych smlouvu prodloužil.“

V sedmatřiceti letech je jasné, že čas nejde zastavit a bude jednou třeba pověsit kopačky na hřebík.

„Musím se s tím smířit, jednou by ta situace stejně nastala. Neznám hráče, který skončí úplně na tom vrcholu. Takto sportovní kariéry nekončí,“ přemýšlí František Dřížďal.

Jako příklad uvádí plzeňského lídra Pavla Horvátha.

„Neodehrál v sezoně skoro nic, v posledním zápase se rozloučil fantastickým střídáním, fantastickou atmosférou a čekal si na to na lavičce,“ připomíná sokolovský bek.

„Takhle to je, věk nezastavíme a jsem s tím jednoznačně smířený.“

Kariéra možná skončila

Dřížďalova kariéra ovšem může skončit bez fanfár, dost možná, že v neděli v Ústí nad Labem hrál poslední zápas.

„Určitě by mě to mrzelo, ale věřím, že budu hrát ještě jedno utkání. Doufám, že se ještě domluvíme, protože opravdu cítím, že by byla škoda, abych nepokračoval. Necítím se ještě úplně na to, abych končil, a hlavně že na tu druhou ligu nemám,“ doufá, že ještě minimálně jeden zápas stihne.

Fotogalerie

V neděli s Opavou určitě hrát nebude, čeká na trest od disciplinární komise za vyloučení v Ústí.

„Nedoufám, že to byl konec. Tajně věřím, že dostanu jenom jeden zápas,“ věří. Potom by mohl nastoupit ještě za týden v posledním zápase sezony v Sezimově Ústí proti Táborsku.

Červená karta v Ústí

K ústeckému vyloučení přišel nešťastně, jednalo se o nastřelenou ruku byť na brankové čáře, nebyl to zákrok úmyslný.

„Vrhnul jsem se do střely a hráč mě trefil. Nebyl to žádný hrubý faul. Věřím, že k tomu na svazu přihlédnou, navíc nemám skoro žádnou žlutou, nejsem žádný hrubián, a tak doufám, že si zahraji ještě poslední utkání v Sezimově Ústí,“ přemýšlel František Dřížďal před verdiktem. Přitom v sezoně si do statistik moc čárek za účast v zápase Sokolova nezapsal.

„Každý hráč, když nehraje pravidelně, není spokojen. Já jsem pracoval v tréninku stále stejně, věřil jsem. Měli jsme úzký kádr a bylo mi jasné, že jednou tu šanci dostanu,“ ohlíží se za sezonou.

V přípravě kapitánem

Přitom před sezonou v sestavě byl, tým vyváděl na hřiště jako první.

„Jsem kapitán tři roky a do každé sezony vstupuji jako kapitán. Já jsem to bral, přišli mladí kluci, chceme hrát ofenzivnější styl, zapracujeme mladé, chceme hrát pro diváky a já to respektoval,“ vysvětluje. Jeho šance přišla až asi po osmi kolech. „Beru to tak, že jsem starší hráč a trenér i vedení klubu chtějí zařadit mladší hráče do sestavy, protože mají perspektivu.“

Byl připraven

Dřížďalovu kariéru provázela nejrůznější zranění, a tak byl na novou situaci připravený.

„Já vím, že i když nebudu hrát čtyři pět zápasů a potom dostanu šanci, že to stejně odehraji. Kolikrát se to i po těch mých zraněních ukázalo, že vždy, když jsem nastoupil po pauze, tak jsem odehrál slušné utkání,“ dodává František Dřížďal.

V neděli na hřiště proti Opavě nevyběhne, na stadionu jej ovšem uvidíte. „Musím morálně podpořit svoji kabinu.“







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze