Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jsme teď hladoví po fotbalu, říká sokolovský obránce Dřížďal

Sokolovský obránce František Dřížďal (vlevo) se přetlačuje s Romanem Hříbkem ze Znojma. | foto: Martin Stolař, MAFRA

23 2014
Skvělý start do druholigového jara prožívají fotbalisté Sokolova a s nimi také nejzkušenější hráč František Dřížďal. "Kdy skončím? Až dám v mistráku gól nebo mě někdo třikrát předběhne," směje se.

Porazili oba exligové týmy Viktorii Žižkov i České Budějovice a znovu se dotáhli na dostřel druholigového čela. V neděli se od 15 hodin odtud začnou sokolovští fotbalisté navzájem vystrkovat s domácím Varnsdorfem, mimochodem jedním z nejméně oblíbených soupeřů Baníku v soutěži.

"Zpětně si nedokážu představit, že bychom v předešlých dvou zápasech propadli a teď nás čekal Varnsdorf," přiznává František Dřížďal, pětatřicetiletý obránce, kterého si pro jeho rychlé nohy a přesné centry vytáhla pražská Slavia před lety až do Ligy mistrů.

Na jaře má Sokolov na tuhle zbraň ve větším začít znovu spoléhat a usměvavý bek už před startem jarních dostihů v letos tak vyrovnané soutěži hlásí: "Jsme připravení a především hladoví po fotbale."

Že jste si v přípravě příliš často nezahráli a teď to toužíte dohnat, to bylo vidět už v předešlých dvou zápasech, že?
Přípravných zápasů jsme v přestávce odehráli o něco méně, to je pravda.

A to jste měl jako jeden ze zkušenějších hráčů ještě párkrát volno.
Jeden zápas, abych si trochu odpočinul, další mi unikl kvůli zranění. Zátěž byla mezi hráče rozložená rovnoměrně, každý měl nějaké to volno. Úplně všechno neodehrál v přípravě snad nikdo z nás.

To se dá říct také o všech vašich soupeřích, ne? A přeci jsou mezi nimi v zápasech rozdíly.
Trénovali všichni stejně. V zápasech ale rozhoduje už samotná hráčská kvalita a kdo z týmů se dostane do jaké formy. Už předtím jsem souhlasil s trenérem, který byl rád, že jsme začínali zrovna na Žižkově. Někteří hráči sice nemívají příliš rádi zápasy v Praze, že tam jsou na ně určité psychické tlaky, ale ve finále: zahráli jsme si sice takhle na začátku proti klubům s prvoligovou tradicí, ale letos v soutěži není nikdo, kdo by jiné týmy výrazně přečníval, jako předtím třeba Dukla Praha nebo Jihlava, které v tabulce skončily suverénně. Tím ale neříkám, že by byly teď zápasy lehčí, to naopak. Ve druhé lize je každý ze soupeřů těžký.

Na začátek jara jsme měli těžký los. Na Žižkově i s Českými Budějovicemi doma jste ale bodovali naplno.
Přesně takhle jsme si přáli start do jara zvládnout, věděli jsme, že nám to může v tabulce výrazně pomoct. Ale nejtěžší zápas nás teď čeká: Varnsdorf. Zvlášť doma je pro Sokolov dlouhodobě jedním z nejhorších soupeřů vůbec. Zpětně si nedokážu představit, že bychom v předešlých dvou zápasech propadli a teď nás čekal Varnsdorf. To už by mělo na tým velký negativní dopad.

OBEJDU TĚ. Sokolovský bek František Dřížďal (vpravo) si chrání míč před...
Aleš Hanzlík (vlevo) z Českých Budějovic a František Drížďal ze Sokolova v

Na Žižkově vás potkal jeden z nejhorších momentů kariéry, když vás v dresu Slavie likvidačním zákrokem připravil na dlouhý čas o fotbal Luděk Stracený. Jak se vám tam vracívá?
Občas si na to vzpomenu, zranění jsem ale měl už za tu dobu tolik, že kdybych si měl na ně vždycky někde vzpomenout, tak už ani na nic jiného nemyslím (smích). Vím, byla to smůla, měl jsem zrovna dobrou sezonu, byl ve formě a tohle mě zabrzdilo. Že bych ale kvůli tomu šel na hřiště s nějakým strachem, že se mi něco stalo na tom a tom místě - až tak pověrčivý nejsem.

Mluvil jste o formě, jak se cítíte být připravený na začátku jara a jaká vůbec byla zimní příprava?
Musím říct, že proběhla jedna z vůbec nejlepších zimních příprav, které jsem v průběhu kariéry zažil. Začali jsme na hřištích, to bylo pro nás jedině dobře. Z testů pak vyplynulo, že bychom si měli po Vánocích ještě trošičku poběhat, někteří hráči trochu přibrali, asi z těch bramborových salátů (smích). Na soustředění jsme to ale vyladili, jen škoda těch běžek, že letos nebyly. Ale i tak se všem podařilo dohnat kondici. Počasí nás potěšilo, žádný sníh, zima vlastně letos vůbec nebyla a my byli díky tomu vlastně pořád na hřišti a nemuseli pořád jen někde běhat. Za to patří realizačnímu týmu velký dík.

A co ty umělé trávníky?
Museli jsme je překousnout. Je to tvrdý povrch a z toho pak dost pobolívají kolena, takže jsem byl rád, když jsme začali trénovat na vedlejší trávě.

Tradičně jste si také „užil“ svůj týden klidu, že?
Asi jsem si už potřeboval odpočinout (smích). Měl jsem nějakou zdravotní indispozici, takže jsem si doma lehl a alespoň si trochu užil dětí. Normálně jsem totiž přišel večer vyřízený domů, s manželkou jsme vykoupali děti, dali jim najíst a společnými silami je dokopali do postelí. A když jsem v devět večer zjistil, že si můžu jít taky odpočinout, tak jsem se jen navečeřel a šel si taky lehnout.

Tak to jste se asi těšil na start druholigového jara.
Těšil, to je jasné. Je to úplně něco jiného než se obléknout do tepláků, vzít si kulicha a jít si zahrát přátelák. Teď už je to fotbal se vším všudy a takhle to cítíme, dá se říct, všichni.

Fotbal se vším všudy, který se má podle zadání klubového vedení na jaře ještě víc líbit divákům. Proto máte být v křídelních prostorách jedním z taktických nástrojů...
Takový cíl jsme si dali už s příchodem současného trenéra Aleše Jindry a vlastně už za toho vůbec prvního Martina Pulpita. Už tehdy jsme dávali spoustu branek po centrech z křídelních prostorů. Na jedné straně já s Dittrichem, na druhé straně Mach... Vyplácelo se nám to, tak proč se o to nepokusit znovu. S příchodem Davida Kobylíka jsme začali zkoušet některé z nadstandardních věcí, finální přihrávky, kolmice. Můžeme předvádět velice pestrou hru.

Sokolovský fotbalista František Dřížďal při zimní přípravě na běžkách.
Slávista František Dřížďal při souboji s Janem Klassem Hunterlaarem z Ajaxu

... na snímku vlevo ještě v dresu Slavie.

Typu Barcelony nebo Bayernu Mnichov.
To jsou zrovna jedni z mála týmů, které umí procházet středem hřiště, v dnešním fotbalu se jich o to ale jinak pokouší hrozně málo. Ve hře z křídel padá podle mě tak sedmdesát procent branek. Centry, odrazy, zpětné balony... Jen se podívejte na Plzeň, všechno je to o tom, co udělá Petržela s Vágnerem. Tak proč bychom i my neměli jít cestou, která se vyplácí nejen u nás, ale také ve velkých evropských mužstvech. Nějakou revoluci ve fotbale tady asi kvůli tomu vymýšlet zrovna my nebudeme.

S čím budete na jaře vy osobně spokojený?
Aby se to, co se děje na Ukrajině, nedostalo až k nám (usměje se). A fotbalově? Musím zůstat především zdravý, prostě musím. V létě mi končí smlouva a chtěl bych ještě na rok prodloužit.

Jen na rok?
Už jsem se tak nějak vnitřně rozhodl, že by to měla být má poslední sezona. Musí mi ale vydržet zdraví.

A čeho byste chtěl letos dosáhnout s týmem?
Souhlasím s trenérem, že sedmé místo po podzimu pro nás bylo zklamáním. Vím, jakých kvalit zdejší hráči dosahují a jaké jsou u hráčů v ostatních týmech. Máme na to, abychom se pravidelně umisťovali mezi třetím a pátým místem. To není cíl, tam bychom se prostě měli pohybovat. Druhá liga je letos sice vyrovnanější a na postup může myslet klidně sedm mužstev, ale v soutěži není ani jeden tým, který by nás mohl vyloženě převálcovat. Potřebujeme zkrátka potvrzovat naše kvality a to znamená být v soutěži mezi třetím a pátým místem.

A proč nebýt ještě o něco výš?
To je pravda, alespoň bych pak mohl v klidu skončit (smích). Nebo jak říkám v kabině: skončím, až dám v mistráku gól nebo mě někdo třikrát předběhne. Teď je jen otázka, co přijde dřív. Pokud bych měl čekat jen na ten gól, budu tady strašit do čtyřiceti. Proto jsem vlastně řekl, že raději skončím už příští rok v létě.







Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze