Ze všech téměř čtyř stovek hráčů, kteří jsou na klubových soupiskách připravení zasáhnout do letošního ročníku fotbalové ligy, je se 382 starty suverénně nejzkušenější.
Přesto Libor Došek coby klíčový útočník Slovácka cítí před prvním utkáním sezony, které tým sehraje dnes od 17 hodin doma proti pražské Dukle, nervozitu.
„V klubu jsou očekávání, ale všechny týmy začínají od nuly,“ říká bez jednoho centimetru dvoumetrový Došek, který před rokem doma proti Dukle nastřílel hattrick.
On-lineSlovácko vs. Dukla budeme sledovat minutu po minutě. |
Neříkejte, že s vámi po těch letech začátek ligy ještě nějak cloumá.
Mám to tak pokaždé. Co si budeme vykládat, záleží na prvním zápase. Když jej zvládneme a vyhrajeme, bude to pro rozjezd důležité. Fotbal rozhoduje psychika. Chceme se zlepšit v domácích zápasech, vyhrát před vlastními fandy jednou za půl roku, to je strašně málo.
Jak se na nový ligový ročník těšíte?
Pravděpodobně je to moje poslední sezona. Čím je člověk starší, tím víc si uvědomuje, že už jej moc zápasů v lize nečeká. Každý zápas si chci užít. Když přijde prohra, nemají to se mnou doma jednoduché.
Chcete končit, přitom za sebou máte střelecky nejvydařenější rok, šestnáct branek jste nikdy předtím nedal.
Jestli to nebyl takový poslední záchvěv.
Dáváte si gólový cíl?
Ne. Jde mi o to, abych byl co nejvíc zdravý a abych klukům pořádně znepříjemnil snahu vykousat mě z fleku.
Nechcete tedy znovu prohánět na čele tabulky střelců sparťana Lafatu a slávistu Škodu jako v minulé sezoně?
Bylo by to pěkné, ale mně jde jen o to, aby se dařilo mužstvu. Pan Zemek (majitel Slovácka) sice na tiskovce říkal, že když dám třicet gólů, tak na prémiích položím rozpočet klubu, ale já myslím, že tak žhavé by to nebylo.
Proč coby tahoun Slovácka tak silně myslíte na konec?
Hlava by chtěla, ale záleží na těle. A to už mladší nebude. Člověk je po zápase nebo tréninku celkově zbitý. Je mi holt sedmatřicet, když pak vedle sebe vidím ročník narození 1996, připadne mi to trošku úsměvné. Regenerace je delší, dojíždění z Brna se v kombinaci s tréninky taky nasčítá.
Můžete to rozhodnutí v zimě přehodnotit?
Já neříkám, že jistě končím. Pokud by vydrželo zdraví a zvládl bych zimní přípravu, tak se od toho můžu odrazit. Zima totiž bývá přece jen náročnější, pauza trvá déle, trénuje se na umělé trávě. Pokud bych cítil, že ještě mám mužstvu co dát, třeba bych si to pak ještě o půl roku prodloužil. Ale to je ještě daleko.
Chtěl byste pak u fotbalu zůstat? A bylo by to spíš ve Slovácku, nebo doma v Brně?
Trenér ze mě asi nebude, na to bych asi neměl nervy. Ale uvidíme, co budoucnost přinese. Ve Slovácku jsem zažil krásné roky a snad mě ještě jeden další čeká. Mám ke klubu vztah. Kdyby se povedlo, že bych mohl v klubu pracovat, nebylo by to špatné. Dojížděl bych sice dál, ale bez tréninků bych to mohl zvládat.
Po letech, kdy za vás kouč Habanec vlastně neměl do útoku alternativu, Slovácko získalo Francise Koného z Toga. Jak jej hodnotíte?
Je to silový hráč. Jestli bude pokračovat, jak začal, udělalo Slovácko moc dobrý obchod. Ten hráč tady určitě zanechá stopu.
Vidíte Koného jako svého nástupce?
Myslím, že jo. Je to trošku jiný hráč než já, je nižší, ale zároveň strašně silný. Afričané to mají v sobě. Jeho svalstvo je neuvěřitelné. Trošku mi připomíná Bonyho Wilfrieda, kterého jsem zažil ve Spartě.
Nemyslíte si, že Slovácko i přes jeho příchod oproti loňsku spíš oslabilo? Přece jen odešli záložníci Trávník do Jablonce a Kerbr do Liberce.
Za dobu, co jsem tady, je teď konkurence asi největší. Přišel sice jen Francis
Koné, ale mladí kluci jako Civič, Havlík nebo Sadílek za rok neuvěřitelně vyrostli. Výborně vypadá Hlúpik, který teď byl dlouho zraněný. Další hráči se vrátili z hostování.
Na půl roku jste ale zároveň přišli o zraněného záložníka Kaloudu, který byl loni po vás druhým nejlepším střelcem týmu. Bude vám chybět?
Zranění jsou pořád, nedá se nic dělat. Teď jich přišlo v blbou chvíli víc, ale my se s tím vypořádáme.
