Vstup do nového ročníku se Hvozdnici, vedené bývalým koučem Bohemians 1905 Zbyňkem Bustou, příliš nevydařil. Řepka musel vytrpět domácí porážku 2:5 s Tuchlovicemi. „Jedno se po odchodu z profifotbalu určitě nezměnilo, prohry mě pořád strašně štvou,“ usmívá se.
Máte za sebou první kompletní sezonu v nižších soutěžích. Jaké jsou vaše dojmy?
Ono je to hrozně těžké. Celý život hrajete na určité úrovni a pak nastane takový přechod. Kdybych měl říct pocit, který mě napadne jako první, pak určitě překvapení. Tahle soutěž totiž má svoji kvalitu, i když si někdo může říkat, že je to prales. Jasně, z části je to dáno tím, že se v I. A třídě pohybuje spousta bývalých prvoligových hráčů. Ale i mladí kluci mají slušnou úroveň, což jsem třeba nečekal. Pořád je to docela koukatelný fotbal.
Chodí se ve Hvozdnici „na Řepku“?
A nejen ve Hvozdnici. Už několikrát mi na výjezdu tamní pořadatelé i protihráči říkali, že díky mně přišlo na fotbal daleko víc lidí než obvykle. U nás na stadionu máme podél postranní čáry zábradlí a to je pokaždé doslova obsypáno lidmi, s kluky z mančaftu se tomu vždycky smějeme. Samozřejmě mě těší, že lidi nezapomněli.
Zaznamenal jste i opačné reakce? Třeba hanlivé skandování?
Jasně, i to už se stalo. Zvláštní bylo třeba domácí utkání se Slaným: byli tam takoví dva škarohlídi, kteří na mě pořád něco hulákali. A já se pak samozřejmě taky nechal trochu unést. Ale to k tomu patří. Je mi jasné, že jsem pro některé lidi nestravitelný, ale těžkou hlavu si z toho nedělám.
Kde hledáte motivaci pro I. A třídu?
Takhle se na to nedívám. Ať jsem hrál, kde jsem hrál, s motivací jsem problém nikdy neměl. Fotbal mě baví a jsem vděčný, že ho můžu hrát dál. Nemá cenu něco si namlouvat: kila jdou nahoru, pohyb je horší, ale tělo zaplaťpánbůh drží. A to je hlavní! Ale víte, co se nezměnilo?
Povídejte.
Porážky mě štvou pořád stejně a i v téhle soutěži je nesu strašně těžce. Jsem prostě takový, že jdu pořád do všeho naplno. Na druhou stranu je mi jasné, že I. A třída není liga, že nemůžu mít na kluky kolem sebe takové nároky jako dříve. Každopádně rád vyhrávám, to mě neopustilo.
Vaší loňské premiéře za Hvozdnici jsem byl osobně přítomen a zažil něco, co bych nikdy nečekal. Tomáši Řepkovi nebyl za celý zápas odpískán jediný faul!
Tak to byl první zápas, rozhodčí mě asi šetřili... Za celou sezonu jsem nakonec nasbíral asi pět žlutých karet, většinu za ty mé klasické průpovídky a komunikaci s rozhodčími. Jinak faulů se během zápasů samozřejmě dopouštím, tohle patří k fotbalu na všech úrovních.
Jak často vlastně trénujete?
Bohužel na sebe musím prásknout, že skoro vůbec, v poslední době jezdím jen na zápasy. Ale začíná to být znát, takže si slibuju, že s tréninkem zase začnu. Prostě budu muset.
Nová sezona se už ve Hvozdnici rozběhla. Co od ní očekáváte? Máte vůbec ještě nějaké fotbalové sny?
No jasně. Na těchto nižších soutěžích je skvělé, že pořád máte kam postupovat. Tohle mě žene vpřed; můžeme vyhrát I. A třídu a postoupit do krajského přeboru, pak je tam divize. I na této úrovni se dá posouvat, samozřejmě s ohledem na možnosti klubu, a to je samo o sobě skvělý stimul.
Co vůbec říkáte předčasnému vyřazení Sparty v kvalifikaci Ligy mistrů?
Musím se upřímně přiznat, že je mi to líto a klukům přeju, aby teď zvládli kvalifikaci o Evropskou ligu.
A jak se vám dívá na znovuzrozenou Slavii?
Já jsem hlavně rád, že už nemáme ty sešívané dresy, ve kterých Hvozdnice nastupovala dříve. Ale vážně, Slavia je u nás na vsi asi nejoblíbenější tým a já to respektuju a i já jsem rád, že se slávisti zase pomalu vracejí nahoru. Je to tým s velkou tradicí a derby se Spartou jsou prostě kořením fotbalu, to nejde zpochybnit.
