Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Fotbalový tým, v němž hraje brácha na bráchu. A to hned čtyřikrát

Pustopolomští Nikola Štýbar a Marek Švábík v utkání v Šenově (v červeném zleva). | foto: Jiří Seidl, MF DNES

26 2015
Bratrskou dvojici má ten či onen tým. Na tom není nic zvláštního. Ale mít hned čtyři? To je rarita, kterou se mohou chlubit fotbalisté Pusté Polomi.

V polomském mužstvu platí více než jinde pořekadlo: Já na bráchu, brácha na mě. „No, říká se to,“ usmál se Jan Švábík. „Někdy to je pro ostatní hráče horší, protože přednostně hledáme bráchu. Ale má to svoje výhody, protože se více známe než ostatní kluci.“

Nikola Štýbar: Pomáhá nám, že se moc dobře známe

Nikola nastřílel deset gólů, Filip osm. Bratři Štýbarovi jsou nejlepšími střelci fotbalistů Pusté Polomi, druhého týmu krajského přeboru. „Nevnímám to ale tak, že bychom se s bráchou předháněli, kdo dá více gólů,“ uvedl Nikola Štýbar. „Oba se snažíme hrát pro tým a i po dnešním zápase jsme mohli být daleko výše, co se týče střelecké tabulky.“

To připomněl závěrečný duel podzimní části soutěže, v němž Pustá Polom vyhrála v Šenově 2:1, leč Štýbarové se střelecky neprosadili. „Trochu jsme se kopali za uši, hlavně já. Ale vážně se nepředháníme, jsme v jednom týmu, takže hrajeme spolu.“

Jaké to je, hrát v útoku zrovna s bratrem?
Je to fajn, celkem si to užívám. Skoro po dvaceti pěti letech, co oba hrajeme fotbal, se nám to poštěstilo poprvé. A líbí se mi to.

Předtím jste spolu nikdy nehráli?
Jen chvíli, když jsme byli ještě v Opavě. Brácha byl tehdy v mužích, v béčku, a já ještě v dorostu. Na dva tři zápasy jsem šel s béčkem, ale to jsme se na hřišti potkali jen na několik minut. Ale nikdy to nebylo v útoku, to jsme ještě oba hráli v defenzivě.

Pomáhá vám, že se dobře znáte, že dokážete odhadnout, co brácha udělá?
Možná. Co se týče povahy, tak víme, jak druhý zareaguje, ale fotbalové stránky jsou trochu jiné, navíc jsme spolu nikdy nehráli. Ale znalost mentality toho druhého nám může pomoci.

V mužstvu máte i bratry Švábíkovy, kteří za vámi střelecky o něco zaostávají. Nepřetahujete se o góly?
Tak to se musíte zeptat jich... Ale ne, v kabině necítím žádnou zášť, takže to funguje.

Ve vašem mužstvu jsou hned čtyři bratrské dvojice. Kromě vás a Švábíků také Hradští a Šmídovi. Hecujete se navzájem?
Ze začátku, když se před zápasem hlásily sestavy, tak jsme se tomu zasmáli, ale jinak to neřešíme. Je to fajn a důležité je, že to funguje. To je hlavní.

Rarita to však určitě je, ne?
To ano. Něco takového jsem v životě nezažil, a to si myslím, že fotbal hraju už docela dlouho.

Jan Švábík dodal, že třeba u Štýbarů, kteří spolu nastupují v útoku, je to výhoda. „Je vidět, že si vyhoví. Vědí, kam si naběhnout, kam nahrát, a podobně to máme i my s bráchou. Štýbarovi se tak hodně dostávají do šancí a těží z toho celý tým, dávají hodně gólů.“

Švábíkovi, Jan a Marek, jsou v týmu nejkratší dobu, přišli před touto sezonou. „Honza byl v Polance a k němu se přidal Marek, když nedostal angažmá ve Vítkovicích,“ uvedl starosta pustopolomského klubu Vladimír Grussmann. Odmítá však, že by se na bratrské dvojice zaměřovali. „Prostě to tak nějak přišlo.“

Takže v nynější zimní přestávce nemají vyhlédnuté další sourozence? „Zatím ne,“ směje se Grussmann. Nejdéle jsou v klubu Martin a Tomáš Hradští a Radim a Martin Šmídovi. „Martin Hradský a Radim Šmíd jsou u nás takových jedenáct dvanáct roků. Později k nim přibyli i jejich bráchové,“ řekl Vladimír Grussmann.

Štýbarovi, kteří jsou nejlepšími střelci druhého mužstva krajského přeboru, se v mužstvu také objevili postupně. „Nejprve přišel Nikola, ale pak na šest let odešel do Rakouska,“ popsal starosta klubu. „Když skončil Hradec nad Moravicí, tak jsme získali i Filipa. A Nikola se vrátil za bratrem.“

V Pusté Polomi trénoval i jejich otec. „Ale to tu ještě jeho synové nebyli,“ upozornil Grussmann.

Zajímavé je i to, že ani jedna bratrská dvojice není přímo z Pusté Polomi. Švábíkové jsou z Klimkovic, Štýbarové z Opavy, Šmídové z Ostravy a Hradští ze Studénky. „Jo, a ještě je v našem týmu Kozel a Kozelský...“ žertuje Vladimír Grussmann.

Všichni spolu ještě nehráli


Trenér Martin Janík tvrdí, že při skládání sestavy neřeší sourozenecké dvojice. „Všechny je tu máme vzhledem k jejich výkonnosti a postům, na nichž hrají,“ podotkl. „V některých okamžicích ale může být výhoda, že jsou bratři, navzájem si pomůžou, ale není to otázka složení mužstva.“

Zatím se nestalo, že by všechny čtyři dvojice byly na hřišti současně. „Ale pokud vím, tak tři už najednou hrály,“ podotkl Grussmann.

A co řevnivost mezi bratrskými dvojicemi? „To tady není, ale nikomu z kluků se nelíbí, když nehraje od začátku, to k fotbalu patří,“ řekl trenér Janík. „Bylo by špatné, kdyby někdo z nich byl spokojený, že sedí na lavičce. Ostatně, teď jsme ve druhé části podzimu potvrdili, že se mančaft dal dohromady a je schopný porvat se o horní příčky.“

Mohli by Pustopolomští pomýšlet i na postup do divize? „Možná, ale osobně se dívám vždycky na nejbližší zápas,“ odpověděl Nikola Štýbar. „Dívat se půl roku dopředu je zbytečné. Ale je fakt, že ze začátku byla naše hra trochu rozháraná, přece jen přišlo čtyři pět nových kluků, kteří se museli zapasovat do základní sestavy, což se projevilo. Ale postupně si to sedlo.“

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze