Bylo načase.
Předchozí týdny tomu totiž tak úplně nenasvědčovaly, jakkoli to může znít paradoxně. Obhájce titulu sice procházel ligou bez zaváhání. Neztratil ani bod. Ale...
Museli jste vnímat, že působil upracovaně a lehce profesorsky.
Vršil na sebe těsná vítězství 1:0, hýčkal si stoprocentní zisk, ale hra nebyla přesvědčivá. Kdo ví, jak by se sezona odvíjela, kdyby v prvním kole na Dukle během minuty nezvládl otočit zápas, ve kterém sedmdesát minut prohrával.
V neděli ale Plzeň předvedla, že pořád umí být pekelně silná a že umí bavit. Boleslav rozstřílela 6:1 – tak výrazně naposledy v lize vyhrála před třemi a půl lety, kdy šesti góly zničila České Budějovice.
Ukázalo se, jak stěžejní pro ni je, aby jí válela křídla. A lhostejno, jestli se jedná o obránce Řezníka s Limberským nebo třeba záložníky Kopice s Petrželou. Když je všechno v pořádku podobně jako v neděli, získává mužstvo nezpochybnitelnou výhodu a velký náskok před soupeřem. Vždyť i trenér Vrba přiznal, že Plzeň hru po krajích pilovala.
Ostré a především opakované nájezdy ze stran rozčísly boleslavskou obranu natolik, že kapitulovala. A postupem času byla vyloženě zoufalá, zato Plzeň si šla triumfálně za svým. Přestože góly vesměs padaly ze středových pozic, cesta k úspěchu vedla přes kraje. Ať už po centrech nebo po vtipném ťukesu.
V předchozích kolech to tak precizně nefungovalo. Především v posledních 30 metrech před brankou, čili v předfinální fázi, kde se zápasy rozhodují.
„Minulé zápasy jsme hráli proti soupeřům, kteří především bránili na vlastní polovině. Boleslav naopak otevřela hru, protože se hnala za vyrovnáním,“ našel další důvod Vrba. „Na hřišti bylo víc prostoru, hrát do plných je vždycky těžší.“
Plzeňská čísla
|
Nikomu se do zformované obrany nehraje dobře, ale Plzeň je už roky zvyklá. Proto musí spoléhat, že koncentrovaného soupeře překvapí rychlostí a šikovností po stranách. Středem hřiště vyhrává zápasy málokdy.
Plus faktor Krmenčík.
Plzeňský lídr neměl bůhvíjaký rozjezd do sezony: spolehnutí bylo jedině na jeho efektivitu, v poli to haprovalo, chyběla mu jiskra i lepší pohyb. I trenér Vrba mu po zápase v Olomouci vytkl: „Všechny ofsajdy byly jeho. V tom mě trošku štval.“
Jaký rozdíl ve srovnání s nedělí, kterou ozářil hattrickem. I hlavní plzeňská zbraň těžila z toho, že hra na křídlech ožila: přibyly náznaky, přečíslení, rohové kopy, střely a hlavně šance a góly.
„Krmenčík? Hrál dobře,“ prohodil Vrba stroze a pousmál se. Náramně se mu teď hodí, že reprezentační střelec neodešel a že zájem belgických Brugg několikrát narazil na nesouhlas plzeňského vedení, které chce kanonýra stůj co stůj udržet pro Ligu mistrů.
I Krmenčík sám si teď může lebedit a nemusí litovat, že zůstal. Šest zápasů, sedm gólů, první místo v tabulce střelců... Spokojenost!
„Herně jsme se ze začátku možná trochu hledali, ale teď už jedeme jako namazaný stroj. Věřím, že naše forma bude jen gradovat,“ zadoufal.
Otázka je, jestli to nebyl jen záchvěv. Už sobota ukáže.
Šlágr na Slavii může naznačit, jestli by Plzeň mohla zopakovat loňskou koncertní šňůru, kdy během podzimu vyhrála čtrnáct utkání za sebou.
„Se Slavií to bude svátek fotbalu,“ vyhlíží víkendový šlágr Krmenčík. „Větší zápas nemůžeme hrát. Doufám, že to bude slast pro oči!“
Pokud Viktoria dokáže zopakovat nedělní krasojízdu, pak není třeba pochybovat.
