Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dejte mi centr a běžte slavit. Holomek góly střílel v přeboru i lize

Patrik Holomek nasázel v kariéře přes 200 gólů. Nyní je střílí za Bosonohy, které v sobotu oslaví 85. výročí klubu. Součástí programu, který začne v 10.30, bude i souboj jedenáctek bratrů Holomků – Patrika a Pavla. Dorazit by měli také legendární televizní komentátor Karol Polák, kanonýr Karel Kroupa a další známé osobnosti. | foto: Sportmedia

4 2014
Nikdy nedosáhl věhlasu velkých fotbalových střelců, zůstal i ve stínu svého bratra Pavla. Přesto se Patrik Holomek může pyšnit výjimečným kouskem: jako jediný v Česku skóroval ve všech soutěžích od III. třídy po první ligu. Když se vracel ze sedmileté mise v nižších rakouských soutěžích, měl jasno, kde zakotví. „Chtěl jsem skončit, kde jsem začínal.“

To znamená na brněnském okraji, v Bosonohách. Slavný odchovanec, kterému bude v sobotu čtyřicet, tu kope krajský přebor, trénuje děti a k tomu točí pivo v hospodě u hřiště. „Poslední dobou mi to jde líp než střílení gólů,“ pousměje se Holomek.

Jsou to však přehnaně skromná slova. Ještě loni se robustní útočník trefil čtrnáctkrát a rozšířil svou pozoruhodnou gólovou sbírku na víc než 200 zásahů. „Ale mohl jsem jich dát víc, hlavně v první lize.“ Pravda, v dresu tehdejšího Boby Brno se trefil jen dvakrát. Zato se záběrem soutěží, v nichž si připsal gól, zapíše do České knihy rekordů.

„Se svou kariérou můžu být spokojený, i když asi měli pravdu ti, co říkali, že jsem jen druholigový střelec,“ podotýká Holomek (který bude kandidovat v komunálních volbách v Bosonohách za ČSSD – pozn. red.).

Za koho dával góly

I. liga: Brno
II. liga: Havířov, Poštorná, Zlín, Staré Město, Chomutov, Dolní Kounice
MSFL: Brno B
Divize: Poštorná
Krajský přebor: Bosonohy
I.A třída: Bosonohy
 I.B třída: Bosonohy
Okresní přebor: Bosonohy B
III. třída: Bosonohy B
Rakousko: Leobendorf, Zwettl, Karlstetten, Rohrbach 

Byl jste vždycky kanonýr?
Já jsem na góly radši nahrával, ale vyšlo to ze stylu hry v Poštorné a ve Starém Městě. Tam byl trenér František Komňacký a přizpůsobil styl hráčům. Měli jsme rychlé krajní záložníky, kteří posílali centry do vápna, kde jsem se prosazoval.

Jak vypadal váš typický gól?
Centr ze strany, já jsem byl v náběhu, a to už obránce nemohl zareagovat. Vždycky jsem spoluhráčům říkal: dejte mi tam centr a běžte slavit na půlku. (směje se) Ve vyšších soutěžích jsem dal snad jen jeden gól zpoza vápna, to byl zrovna jeden z těch dvou ligových proti Blšanům. Jinak to byly samé hlavy a dorážky. Měl jsem za úkol stopnout balon a jít hned do šestnáctky, kde mě hledali centry.

Dvakrát jste byl nejlepší střelec druhé ligy. Proč jste se neprosadil v první?
Když jsem se vrátil do Brna, byla tam velká konkurence – Marcel Cupák, brácha, Láďa Chaloupka. Nebyla šance, abych se prosadil. Možná, kdybych zůstal ve Starém Městě, které za rok postoupilo do ligy... Ale kdyby neexistuje. Samozřejmě mě mrzí, že jsem se neprosadil víc, ale asi to tak mělo být.

Co vám k tomu chybělo?
Vždycky mi chyběla rychlost a asi také štěstí na trenéra. Třeba ve Zlíně jsem dal za půl roku jediný gól, pak jsem šel do Starého Města a dal jsem jich osmnáct. Když vám trenér věří a hraje styl na vás, tak se prosadíte jinak, než když na vás letí dva centry za zápas.

Jak dlouho jste vlastně pobyl v jednom týmu s bratrem Pavlem?
Jenom kratičkou chvíli v Brně, potom odešel do Teplic. Ale na hřišti jsme spolu byli odmala. Vždycky byl můj vzor, kterému jsem se chtěl vyrovnat. A nevyrovnal.

Kdy jste se smířil s faktem, že první liga není pro vás?
 V devětadvaceti jsem skončil v Česku a šel jsem do Rakouska. Ve čtvrté lize jsem tam měl víc peněz než tady ve druhé, takže už jsem neměl zájem pokračovat tady.

Kde se lépe dávají góly? V nejvyšší soutěži, nebo v „pralese“?
Mně  se nejlíp dávaly góly ve druhé lize. Zaprvé jsem byl mladý a zadruhé jsem kolem sebe měl kvalitní hráče. Tady v kraji se na gól hrozně nadřete, zvlášť, když je vám čtyřicet. Musíte chodit trénovat aspoň třikrát týdně, ale já tu vedu mladší žáky s přípravkou, takže tréninky stíhám tak tak. Navíc tu nejsou tak kvalitní přihrávky ani centry.

Býváte na spoluhráče naštvaný, když vám dají špatný míč?
Ještě dva tři roky zpátky jsem párkrát... no, vlastně hodněkrát vyletěl. Ale pak si uvědomíte, že pro ty kluky je to tady strop, tak se zklidníte. Teď už to beru s rezervou, protože kazí každý. Já jsem v první nebo druhé lize kazil taky.

Žije se hráči lépe v prvoligové kabině, nebo v klidu mezi amatéry?
Záleží na kolektivu a jak se daří. Já nejvíc vzpomínám na Staré Město, kde byla výborná parta. Tady zase máte takovou pohodu. Ale je to těžké srovnání, protože druhou ligu jsem hrál ještě v minulém století. Navíc jsem měl štěstí, že jsem dával góly. Hráči věděli, že když dám gól, tak z toho budou prémie, takže se mnou neměli konflikty.

21. ČERVNA 2000. Patrik Holomek z Boby Brno hlavičkuje k brance Prostějova ve

Patrik Holomek z Boby Brno hlavičkuje k brance Prostějova v utkání zimního fotbalového turnaje v roce 2000, v němž Brňané zvítězili 5:1. Po dvou gólech vstřelili Holomek a Zbončák, pátý dal Maroši z penalty, za Prostějov skóroval Bureš.

Hraje se v nižší soutěži míň zákeřně?
To si nemyslím. Kluci si sice jdou zahrát po práci, ale kopnout vás může kdokoliv. Teď už mě skoro nikdo nezná, ale dřív jsem dostal hodně nakopáno i nadáno od lidí. Ale to už mi tolik nevadilo.

Jsou aspoň amatéři férovější?
Tady se hráči přiznají spíš, v téhle soutěži přece jen už o tolik nejde. Ale když to bude 0:0 a zachráníte gól rukou, tak to bude v krajském přeboru stejné jako v lize. Hráč se nepřizná, i když tu hrajeme za pivo a za párek.

Takže hraní „dole“ není žádný balzám pro duši?
To není, některé zápasy jsou taky vyhecované, naposledy s Ivančicemi jsme se nakonec požduchali. Rivalita je i v krajském přeboru, zvlášť v Brně, kde chce každý ukázat, že je tu nejlepší.

Kde si člověk vyslechne víc nadávek od diváků?
Na lize to není tolik slyšet, protože je tam víc lidí a soustředíte se na hru. Ale když je tady v kraji 50 lidí a jeden řve, tak to slyšíte. Někde jsou lidi v pohodě, třeba fanoušci Sparty Brno mě dokonce vyvolávali. Ale třeba v Jevišovicích nebo jiných klubech od Brna máme vždycky problémy. Možná tam nemají Brno rádi.

Dlouho jste hrál v Rakousku. Tam to bylo jaké?
Tam to bylo úplně skvělé, tam jsou lidi perfektní. Na fotbal jdou v oblecích, nenadává se tam, je to úplně jiná kultura. Ani mezi hráči nebyl žádný konflikt. Lidi se tam šli pobavit, ne si zanadávat.

Čím si ten rozdíl vysvětlujete?
Asi to bude náturou. My Češi jsme hodně zlí a máme radost, když se někomu něco nepovede. Když někdo šlápne na balon nebo nedá prázdnou bránu, tak se mu smějeme, to se v Rakousku neděje.

Hráči se s přibývajícími roky často stahují na hřišti dozadu. Je to i váš případ?
Já hrávám pořád v útoku, nanejvýš podhrotového záložníka. I krajský přebor je hodně rychlý a já bych ty mladé kluky na stoperovi těžko stíhal. Takže zůstávám vepředu, a za chvíli už budu na lavičce.

Potkáte ještě na hřišti někoho ze svých mladých let?
Ještě loni jsem hrál proti Zdeňkovi Valnohovi ve Vojkovicích, ale taky už šel do B třídy. V Ratíškovicích byl Peťa Vybíral, se kterým jsem hrál v Poštorné. Jinak už hraje jen Richard Dostálek ve třetí lize, ale to je něco jiného. (úsměv)

Jak dlouho ještě plánujete hrát?
Za áčko nevím, ale končit nebudu. Buď budu hrát za béčko nebo ligu starých pánů na šířku hřiště.

A poznávají vás ještě diváci nebo soupeři?
Občas ještě někde jo, ale spousta mančaftů už je hrozně mladých. Když jsem hrál ligu, tak ti kluci ani nebyli na světě.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze