Ostravští fotbalisté se v jedenácti kolech jarní části nejvyšší domácí soutěže trefili jen šestkrát, a to ještě třikrát v utkání s Libercem. „Přitom na tréninku se hlavně věnujeme útočné fázi,“ prohlásil ostravský trenér Petr Frňka.
Baníku zatím nepomáhá ani příprava s někdejším věhlasným útočníkem Petrem Samcem, který je asistentem kouče. Ten přiznal, že si už pohrával s myšlenkou, že nastoupí...
„Když vidím, jak na ledě válí Jarda Jágr, mám chuť znovu vyběhnout na hřiště,“ usmál se dvaapadesátiletý Samec, který v nejvyšší domácí soutěži odehrál 189 utkání, v nichž dal 49 gólů. „Uvažovali jsme, že by nastoupil, ale pak mu do toho něco vlezlo,“ smál se trenér Frňka.
Samec přiznal, že ho bolí koleno, ale věří, že dvacet minut by odehrát zvládl. „Jednoznačně bych ho bral,“ dodal Petr Frňka. „Potřebujeme hráče, který je vítězný, který to chce vzít na sebe a, jak se říká, v šestnáctce by se roztrhal.“
Právě takový fotbalista Baníku chybí, když je zraněný Milan Baroš. Nad tím, jak začít střílet góly, společně dumá celý realizační tým. „Střelecký trénink ale nechávám na Petrovi,“ přiznal Frňka.
„Na Petru Samcovi je pořád vidět, že je typický střelec,“ potvrdil krajní obránce a záložník Vojtěch Štěpán. „Nabádá nás, abychom uvažovali jako on, což znamená v první řadě se tlačit do zakončení a nehledat komu přihrát, být hladový po gólu. Snaží se to na nás přenést.“
Petr Samec střílení gólů rozděluje na dvě části. První je snažit se dostat do situace, z níž je možné dát branku. Druhá je vlastní koncová fáze – buď hráč šanci promění, nebo ne. „U nás je bohužel největší problém vůbec se do té situace dostat, nebo spíše se do ní tlačit, udělat maximum pro vstřelení gólu,“ řekl Samec.
„Z mého pohledu to je pořád takové vlažné. Chybí nám cit pro výběr místa, kam by se balon mohl odrazit, kam by mohl jít od protihráče, od spoluhráče, ale to všechno se strašně špatně trénuje. Hráč to buď v sobě má, nebo ne. To je náš prvotní problém.“
Byť se někdy fotbalisté Baníku do dobré příležitosti dostanou, nepromění ji. „Naše procentuální úspěšnost je hrozná. Jestli z pěti sedmi šancí dáme jeden gól, tak to je na ligu málo.“ Petr Samec tak špatnou koncovku dosud nezažil. „Jsou situace, kdy se nedaří jednomu hráči, takže třeba pět deset kol nemůže dát gól a trefuje břevna, brankáře. Jenže my dáváme málo branek jako celý mančaft. Něco takového nepamatuji jako hráč ani jako trenér. To je pro mě velké zklamání.“
Když se o střelecké mizérii bavíte se samotnými hráči, mnozí říkají, že problém je i v tom, že jsou hodně mladý a nezkušený tým. „To bych neřekl,“ namítl Petr Samec. „Samozřejmě to může mít nějaký vliv na to, že nám vpředu chybí větší odvaha, bezprostřednost, odvázanost, kterou mají zkušenější hráči, což souvisí i s výběrem místa. Jenže nemůžeme to vyloženě svádět na mládí. Jestli chci dát gól, tak je jedno, zda mám osmnáct, nebo čtyřicet let. Chci ho dát, a tak se tlačím do zakončení. Musí na mě být vidět, že chci gól dát, a to mi tady schází.“
Trenéři neustále hráčům vtloukají do hlavy, aby se více tlačili do zakončení, do šestnáctky, aby zjednodušili hru, aby do pokutového území chodilo co nejvíce míčů. „Ale ti kluci... Možná se snaží, ale neplní to, co po nich chceme,“ povzdechl si Petr Samec.
Navíc ho štve, že ostravští útočníci se nedokážou ozvat, když jim spoluhráči neumí pořádně nahrát. „Jako by si řekli, no tak co... Ale když nedostanu jasnou přihrávku, tak to tomu druhému vytknu. Nebudu po něm řvát, ale musí si uvědomit, že je na hřišti od toho, aby balony dopředu dával. Chybí mi u nás větší zaujetí pro vstřelení branky.“
