Pořád se do toho vracet není ve 42 letech sranda. Ale vás ani zranění nezlomí, že?
Bylo to náročné, mrzí mě to, ale nezlomí. Ruka je něco jiného než koleno. Kdyby to bylo zase koleno, tak s fotbalem skončím totálně. Ruka není tak omezující. Chodím běhat, ale nesmím na to spadnout, takže nemůžu jít do tréninku s klukama. Uvidíme, kdy do toho naskočím.
A podle toho, jak vám to půjde, se rozhodnete, zda budete hrát i další sezonu?
Myslím si, že bych do měsíce mohl znovu hrát. Za čtrnáct dní třeba za béčko a pak se uvidí, jak na tom budu herně, jestli budu v pohodě. Koleno - musím zaklepat - dobré. Prodělal jsem skoro celou přípravu. Ale ve třetím přípravném zápase do mě vletěl borec zezadu, spadl jsem na ruku a zlomil jsem si kůstku v zápěstí. V pondělí mi konečně sundali dlahu. Musel jsem jít na lehkou operaci, dali mi tam jeden šroubek, aby to bylo pevné. Takže začínám fungovat, ale hrát ještě asi ne.
To je po zranění kolena pech.
Po operaci kolena jsem se do toho dostával, konečně jsem hrál - a teď zase tohle. Pořád musím čekat. Prostě na nic.
Kondici jste nabral?
Bylo to náročné, ale jo. Všechno jsem odtrénoval a před soutěží se mi stane tohle, takže na prd.
Jako nováček MSFL máte v Mohelnici za cíl klidnou záchranu?
Chceme se dostat do klidných pater. Jaro jsme nezačali ideálně, prohráli jsme ve Zlíně 1:3 po hrozném výkonu v prvních 25 minutách, kdy jsme si sami dali dva góly. S tím byla nespokojenost. Teď máme doma HFK, tak je musíme porazit.
V Mohelnici jste hrajícím asistentem trenéra Romana Sedláčka, další legendy Sigmy. Máte podobný pohled na fotbal, nebo mu děláte názorového oponenta?
Každý máme své názory, to je jasné, ale hodně se trefujeme do věcí, které chceme po klucích - přechod do rychla, žádná drbaná a přílišná kombinace. Chceme jít rychle nahoru, protože na to máme na krajích hráče. Trend je takový, že všechno jde do rychlosti. Kdo je pomalý, nemá šanci. Spolupráce je v pohodě, neměli jsme žádný problém.
Máte trenérský vzor nebo tým, jehož hra vám imponuje?
Trenérský vzor nemám, z mančaftů se mi poslední roky strašně líbí Atlético Madrid - hraje agresivní dobrý fotbal. Vše je dravé a rychlé.
V Mohelnici jste rovněž hlavním trenérem B-týmu v krajském přeboru. Připravujete se plynule na období po hráčské kariéře?
Jasně, baví mě to. Jsem rád, že tam můžu béčko dělat.
Za Mohelnici kope i Jakub Heidenreich, někdejší talent Sigmy. Ligu hrával pravidelně, snil o italské Serii A a spadl do MSFL. Může se ještě restartovat?
Restartovat - to už bude hrozně těžké. Není starý, ale ani nejmladší, aby se dostal zase do ligy. Má už práci a do toho hraje za nás. Fotbal je o hlavě. Už se srovnal, ví, že mohl hrát ligu, že udělal nějakou chybu. Má rodinu, práci...
S tréninky pomáháte také v mládežnických týmech Sigmy. Rostou jí stále talenty, vaši nástupci?
Chodím k šestnáctce, sedmnáctce, devatenáctce, občas k béčku. Talenty jsou. Třeba v béčku Štěrba má parametry, aby byl dobrý stoper – výšku, rychlost, rozehrávku. Ale Sigma teď potřebuje zkušené hráče.
Znovu v lize bojuje jen o záchranu. I tam je problém v hlavě?
Je to o hlavách hráčů, psychice. Sigma se bohužel poslední tři roky nemůže srovnat. Nemyslím si, že má špatné hráče, aby hrála o záchranu, ale chybí jí dva tři vůdčí borci, kteří by to strhli. Jeden je málo.
Nesouvisí to i s tím, jaké typy technických hráčů Sigma vychovává? Bojovníci jí chybí, jak se ukazuje v zápasech s Brnem, Jihlavou, Zlínem...
Takhle to nemůžete hodnotit, jestli dělají mládež špatně, či dobře. Jsou to dobří fotbalisti v práci s míčem, ale bojovníci chybí. Ovšem těžko říct, jestli tohle má návaznost na to, jak Sigma vychovává hráče.
Osm kol před koncem ztrácí na čtrnácté místo šest bodů. Věříte jí, že se ještě může zachránit?
Samozřejmě, že pořád věřím! Šanci mají pořád. Teď budou mít doma Baník, který musí stoprocentně porazit. Jejich konkurenti taky nebudou všechno vyhrávat. Ztrátu mají, je to nepříjemné, ale musí zvládnout domácí zápas, pak venku a jsou zase ve hře. Ale těžké to bude. Nezáleží už jen na nich, musí dotahovat. Ovšem kol a bodů je ještě dost.
