Restaurace a sportbary plné fanoušků v národních dresech. Vlajky ve vzduchu i na tvářích, reprezentační esa na billboardech. Fotbal, fotbal, fotbal. Že je to při mistrovství světa povinnost? Že to jinak být nemůže?
Nikoli v Íránu.
"Nikde tu není nadšení. Jako bychom byli paralyzováni," prohlásil účetní Arman Hosseinabadi pro list New York Times.
V reportáži se ukazuje odvrácená tvář teokratického režimu. Írán zažívá krušné ekonomické období, obyvatelstvo dusí sankce. Navíc jsou tu specifika daná náboženstvím. Třeba policie upozornila teheránská kina, že přenášet zápasy publiku složenému z mužů i žen je zakázáno - "z respektu k morálce islámu".
Původně plánované velkoplošné obrazovky už nejsou povoleny. Stejně jako vlajky v restauracích či kavárnách. Nejen íránské. "Chtěli jsme vyvěsit německou, ale ani to nám nepovolili. Je legrační, jak se autority bojí toho, aby se lidé shromažďovali ve větších skupinách," řekl restauratér Farhad.
Íránský fotbal je na tom nedobře s ambicemi i penězi, příběh o jedné - a potrhané - sadě dresů pro tamní národní tým už je klasikou zpráv o šampionátu. Zato vášeň nechybí, hlavně fanouškům. Na erupci emocí musí zatím čekat v ústraní. Doufat, že režim jim veřejnou radost povolí.
Třeba tak jako když loni reprezentace zvítězila v Jižní Koreji a zajistila si letenky do Brazílie. Pak do ulic Teheránu vyrazili nadšenci, jejichž fotografie už se shodují se všemi fotbalovými fanoušky světa - vlajky, národní barvy v obličeji, klučina v čepici s íránskou trikolorou.
"Zasloužíme si trochu radosti. Myslím, že Bůh slyšel zprávy o íránském národě a cítil se provinilý za všechny sankce, zemětřesení, záplavy či letecké katastrofy," prohlásila před reportérem Financial Times učitelka jménem Yalda.
Radost prýštila i z ostatních. Se společným jmenovatelem: naše vlast není v titulcích kvůli negativním věcem. Je snadné z řady důvodů sport zlehčovat, v tomto ovšem má skutečnou moc měnit svět.
A mohou platit slova amerického obránce Jeffa Agoose, jenž po souboji USA - Írán na světovém šampionátu v roce 1998 prohlásil: "Za devadesát minut jsme udělali víc než politici za dvacet let."
Ano, byl to totiž normální duel, hráči obou týmů vytvořili skupinové foto, a dokonce o osmnáct měsíců později došlo i na přátelský zápas v Kalifornii. "Něco takového mohlo nastat jen díky úspěchu, jakým bylo poklidné utkání na turnaji," vzpomínal Mehrdad Masoudi, íránský rodák pracující pro FIFA.
Nyní by fanoušci ze 77milionové země rádi viděli výhru opravdovou, nejen symbolickou. Írán začne turnaj v pondělí proti Nigérii a bude outsiderem. Stejně jako s Bosnou a Argentinou.
"Lidé mají dost práce s tím, aby přežili," tvrdí Behzad Talebi pracující ve filmovém průmyslu. "Ale pokud vzdor očekáváním vyhrajeme, jsem si jistý, že se po roce zase do ulic vrátí party."
