„Když přišel úraz, bylo to, jako když se z dospělého chlapa stane fotbalový žáček,“ vybavuje si 37letý kanonýr svůj krušný návrat. Zato nyní si užívá vedení svého týmu ve II. okresní třídě Ústecka.
Kdy se vám úraz stal?
Před sedmi lety. Ve třiceti. Chtěl jsem pak s fotbalem skončit. Nakonec jsem šel z Chabařovic do Přestanova a dostal jsem druhou šanci.
Mohla ztráta oka za to, že jste se v Chabařovicích stal nechtěným?
Bylo mi to naznačeno, ne přímo od trenéra, ale od jeho asistenta. Docela mě to vzalo, to je pravda. Ne málem, ale slzy mi vylítly. Jestli tam bylo nějaké zlo, neshody, to už je zapomenuté. Chabařovice jsou pro mě srdeční záležitost. Hodně pro mě znamená Pepa Suchý, který mě vypiplal, vedl mě odmalička.
Jak jste se sžíval se šokem, že budete mít ve fotbale limit?
Bojoval jsem s tím hodně dlouho, protože když člověk přijde o jedno oko, musí začít od začátku. Fakt jako když se ze starého chlapa stane znovu žáček. Ono se to nezdá, ale odhad na balon je najednou úplně jiný. Člověk ztratí střed dívání a vnímání. Když na vás letí balon, myslíte si, že ho máte. A on vás najednou přeletí. To je teď můj úděl.
Musíte se k balonu stavět a otáčet jinak než před nehodou?
Teď už ne, je to lepší. Jediné, co mi chybí, je prostorové vidění na levou stranu. Jdu po hlase. Nebo se jednou podívám. Anebo to dám přímo naslepo. Prostorové vidění hraje velkou roli. Už jsem takhle při tréninku zranil vlastního hráče. Běžel jsem a on pořád stál. Jak jsem se otočil, hlavama jsme na sebe narazili, on zůstal ležet na zemi, dostal ode mě k. o. a byl v šoku. Párkrát se stalo i při zápase, že jsem do někoho narazil. A oni se divili, že ho nevidím. Prostě jsem ho neviděl.
„Po úraze jsem se fotbal učil znovu od začátku. Jako když se z chlapa stane žáček.“ |
Pravé křídlo tedy hrát nemůžete?
Pár zápasů jsem i na pravém křídle odkopal. Je to těžší, protože koukám pravým okem spíš na tribunu, než abych se věnoval hře (smích). Člověk si zvyká. Od začátku to bylo učení, ale díky přestupu do Přestanova jsem dostal impuls.
Proč jste někdy nastupoval s pirátskou páskou přes oko?
Jelikož jsem si protézku rozbil, musel jsem čekat na určité období, kdy můžu dostat novou. Mám nárok na dvě za rok. Musím jít do nemocnice, nechat se vyšetřit, dostanu papír, jdu ke sklenáři, chvilku to trvá. A právě ten čas jsem strávil tím, že jsem musel hrát s páskou. Je to blbé, ale pořád lepší, než aby lidi koukali, že mám místo oka díru.
Jak reagují soupeři?
Měli narážky. A když jsme přijeli z venkovního zápasu a šli jsme do hospůdky na oslavu, lidi kolem na mě křičeli: Piráte! Děti mě okukovaly. Když za mnou přišel malý klučina a říkal, že vypadám jako pirát, chechtal jsem se. Teď už to beru i sportovně, zasměju se tomu, s kamarády dělám ptákoviny. Občas oko vyndávám. Každý se chce podívat, jak to vypadá.
Jak se stane, že ho rozbijete?
Stejně jako to mají důchodci se zubními protézami, já to mám s okem. Na noc si ho dávám ven, abych si ulevil. Někdy to je nepříjemné, když je člověk unavený a oko ospalé, škrábe to. Pak stačí málo, neopatrnost a spadne nebo stačí ťuknout a roztříští se. Je jak křišťál.
Už zase kopete za Chabařovice. Jak k návratu došlo?
V áčku jsem po úraze nedostával šanci, béčko hrálo jen okres. Takže jsem šel do Přestanova s tím, že to tam už dokopu. Jenže si mě vytáhli do áčka, zase jsem byl v I. B třídě. Tím to začalo běžet, jak má. Hrál jsem víc a víc, dostal jsem se do toho. Přišli za mnou z Chabařovic, abych šel zpátky do áčka. Dělal jsem všechno, abych se do týmu znovu dostal. A jsem tam.
Berete to jako zadostiučinění?
Jak to říct. Jsem spokojený, že jsem šanci dostal a že se na mě lidi zase dívají normálně, že mě berou.
Vzpomenete si na první gól, který jste dal s jedním okem?
Nebylo to ve velkém fotbale, ale ve futsale. Padalo mi to tam, jako kdybych žádné zranění neměl. Byl to pro mě impuls, injekce.
78 gólů nastřílel Martin Levinský za Chabařovice, je čtvrtý nejlepší kanonýr v historii Slovanu |
Jak jste o oko přišel?
Blbá náhoda. Švagr za mnou přijel do práce, skládali jsme dřevo. Místo stahovacích popruhů měl gumicuky a jeden byl poškozený. Já už seděl v autě, ale jednu gumu jsem chtěl posunout, zdálo se mi, že dřevo vypadne. Jen jsem na ni sáhl, vylítla a už to bylo. Mžik. Nebolelo to. Sedl jsem do auta, odpojili jsme vozík a jeli jsme do nemocnice. Řekli, že to je na operaci. A pak se to všechno táhlo. Den po dni nejistota, jestli uvidím, nebo ne. Pořád jsem koukal na televizi, zakryl si zdravé oko, viděl jsem obrys a říkal si, že to bude dobré. Pak už jsem měl nervy. Nevěděl jsem, co s tím je. Na férovku jsem se zeptal primáře při vizitě, jestli uvidím. Kdybych se nezeptal, drží mě tam asi dodnes a tvrdí, že to bude v pořádku. Primář řekl, že o oko přijdu. Že sítnice je potrhaná krví. Já měl nevýhodu, že jsem měl špatnou srážlivost krve, pořád tam proudila, nevěděli, jak se toho zbavit. Už sítnici nedokázali zachránit.
Kde vlastně pracujete?
Pořád tam, kde se to stalo, v mé noční můře. Děláme výtahy, dobrá práce. Na strojích vyrábíme z plechů polotovary. Jsem vedoucí, mám na starosti čtrnáct lidí a jedenáct strojů, jsem spokojený. Když mě nevyhodí, nezkrachují nebo to nerozbourají, zůstanu tam asi až do důchodu. Jestli nějaký bude (smích).
Do fotbalového důchodu se ale nechystáte, ne?
Kdepak. Můj cíl je jasný, za tím si jdu. Rád bych se v historické tabulce chabařovických střelců posunul na 3. místo. První stoprocentně nebudu, Ladislav Hruška dal 122 gólů, já jich mám 78. Čtyři mi chybí na třetího Pavla Semenského. S tím jsem se vracel, že chci z bronzové pozice sesadit chlumeckého hráče. Ať jsou na úplné špičce jen Chabařovice.
Také jste v sezoně dal 3 500. soutěžní gól Chabařovic.
Hned v prvním zápase podzimu proti Malečovu. Strašně moc si toho cením, protože to je zářez do kroniky. Já ani nevěděl, že je jubilejní. Dozvěděl jsem se to až po třetím zápase, náš brankář a kapitán Lukáš Král to vypátral v kronice. Paráda. Dal jsem i třítisící gól, což jsem se taky dozvěděl náhodou až z nástěnky. Ale hlavně jsem rád, jak šlapeme, na podzim jsme neprohráli ani jeden zápas, to je úžasné. Hrajeme týmověji než v minulé, sestupové sezoně a parta je výborná. Sejdeme se po zápase u pivka a povídáme si o fotbale. Je to mnohem lepší než loni.