Byť jste byli zpočátku s Třincem pod tlakem, dali jste dva góly. To je trochu paradox, ne?
To bylo výborné, už jsme potřebovali takové štěstí. Ale je fakt, že jsme začátek vůbec nezachytili, ale Buďa (Budinský) to dobře trefil, a to nás nakoplo. Potom jsme se zlepšili. Byl to takový impulz.
Jenže ještě do přestávky Třinec snížil.
Příjemné to nebylo, když jsme znovu vedli jen těsně. Ale nevěšeli jsme hlavy a snažili se dál hrát naši hru.
Ta je jaká?
Kombinačně, po zemi, ale na tom terénu to bylo těžké, a čím více se hrálo, tím to bylo náročnější. Postupně to byl hlavně boj.
Byli jste bojovnější?
To si nemyslím, i Třinec bojoval, chtěli stav otočit. My jsme ale byli klidnější a víc jsme toužili vyhrát, abychom se s našimi diváky na podzim rozloučili úspěšně, abychom měli na konci sezony lepší pocity.
Vy jste se do hry vrátil po zranění. Co vám bylo?
Trápila mě třísla, kvůli tomu jsem nehrál proti Znojmu ani v Ústí. Nechal jsem tomu tři čtyři dny klid. Mamina je rehabilitační sestra, takže jsem chodil k ní na procedury, což mi hodně pomohlo. A i náš fyzioterapeut Pavel Kocich se o mě moc dobře staral. Oběma patří můj dík. Teď budu mít dost času dát se do pořádku.
Na podzim jste získali 27 bodů. Můžete být spokojeni?
Mohli jsme jich mít více, ale jsem za ně vděčný. Chvíli trvalo, než jsme si sedli, protože přišlo hodně nových hráčů.
V Karviné máte za sebou půl sezony. Nepomýšlíte na nejvyšší soutěž?
Ne, přišel jsme sem a momentálně nic jiného neřeším.
Na co si troufnete na jaře?
Těžko říct. Teď nás čeká měsíc volna, na které se každý těší, a pak přijdou kruté měsíce přípravy.
