„Jsem rád, že jsem se podepsal pod jeho první gól v Juventusu,“ říká Macek, kterého si kouč Allegri vytáhl do letní přípravy letošního finalisty Ligy mistrů. Macek má před sebou poslední rok v mládežnické akademii Juventusu.
Věděl jste, že nastoupíte?
Měl jsem hrát už ve Švýcarsku první přípravný duel proti Dortmundu. V taktických trénincích jsem často figuroval ve středu zálohy. Jenže den před utkáním jsem měl nakopnuté lýtko, přes noc nateklo a ztuhlo. Nebylo to nic vážného, ale dva dny na rozmasírování jsem potřeboval. Před zápasem v Polsku jsme měli jenom dva tréninky, takže nebylo jasné, jestli dostanu nominaci.
Na hřiště jste šel z lavičky jako poslední v 83. minutě. Neříkal jste si, že se na vás nedostane?
Čas plynul rychle. Od 55. minuty jsem se rozcvičoval a pořád nic. Ale kluci, co hráli v záloze, měli v nohách těžkou přípravu, takže jsem doufal, že šance přijde. Před mým střídáním jsme dostali gól na 1:1, což mi moc nepomohlo.
Nakonec z toho byla asistence při vítězné trefě Mandžukiće. Ocenil ji?
Řekl mi, že to byla super přihrávka. Mario je nový hráč s obrovskými kvalitami, který může Juventusu hodně pomoci.
Jaké je pro nováčky zápisné v Juventusu?
Čekal jsem, že něco bude. Kolovaly vtípky, že budu muset zpívat, ale nakonec jsem se tomu naštěstí vyhnul. Zpěv není moje silná stránka.
Polské fanoušky Juventus pobláznil. Užil jste si atmosféru?
Už od sedmi hodin ráno čekala za bariérami u hotelu tisícovka fanoušků na podpisy. Přitom věděli, že na utkání pojedeme až o půl třetí odpoledne. A úplně mě dostal autobus, kterým jsme jezdili. Byl celý průhledný, všechno šlo vidět. Lidi za námi utíkali, mávali. Hodně mě to dojalo. V takových momentech si člověk uvědomí, jakým pojmem je ve světě Juventus. Musí mít nějakou zodpovědnost, že si zaslouží být součástí takového velkoklubu.
Poznávali fanoušci i vás?
Po zápase jsme měli na hřišti ještě výběh, zůstal tam kotel a diváci občas zakřičeli i moje jméno. Všichni ví, že jsem z Česka, a po Pavlu Nedvědovi budou mít k Čechům v Juventusu vždycky dobrý vztah.
Nemrzelo vás pak, že jste neletěl k zápasu italského superpoháru do Šanghaje?
Dalo se čekat, že místo na mě nezbude. Tam cestoval už jen nejužší kádr. Netrápím se tím, spíše si přebírám pozitivní věci. Kdybych někomu nabídl, aby šel do přípravy k finalistovi Ligy mistrů, tak by to každý bral. Je to moment, který mi může pomoct do sezony.
Tušil jste, že budete trénovat s áčkem?
Absolvoval jsem s mužstvem poslední měsíc před finále Ligy mistrů a věděl jsem, že kouč Allegri si některé mladé hráče vezme do přípravy. Tajně jsem doufal a nakonec se mi to splnilo, i když jsem to už ani nečekal.
Proč?
Dozvěděl jsem se to po dvou trénincích s primaverou (juniorský tým). Moc jsem si toho vážil. Ze začátku jsem měl i trému. Tréninků jsem zažil s áčkem dost, ale příprava je něco jiného.
Stačil jste Pogbovi a spol.?
Byla to asi moje nejtěžší příprava, ale myslím, že jsem obstál.
Jak berou hvězdy kluky z primavery?
Nejlepší přístup mají mladší hráči. Nevím, jak je to jinde, ale v Itálii se nám všichni snaží jenom pomoct, radit na tréninku. I mimo hřiště nás berou mezi sebe.
Jak je to teď s vámi? Budete dál hrát primaveru, nebo zůstanete s áčkem?
Vracím se do juniorského týmu. Ale byl jsem dva týdny pod dozorem trenérů áčka, kteří mě poznali. A když se něco v sezoně stane, mohl bych být variantou já.
Roman Macek
Tohle je pro vás poslední sezona v mládežnické kategorii. Berete ji jako zlomovou?
To byla i první, když jsem ze Zlína ještě hostoval. Moc jsem si přál, aby uplatnili opci a stal jsem se hráčem Juventusu. Před druhou sezonou jsem byl v očekávání, protože jsem věděl, že budu v týmu s až o dva roky staršími hráči. Nakonec jsem se stal jedním z nejvíce vytěžovaných. Tahle sezona může být zlomová vzhledem k tomu, že bych mohl být ve větším kontaktu s A-týmem nebo si vytvořil dobrou pozici k případnému hostování. Ale nechci si dávat nízké cíle, chci si za Juventus jednou Sérii A zahrát. Za dva roky mi hodně přirostl k srdci.
Jak je to s hráči, kteří se z primavery nepřesunou hned do áčka?
Záleží na kvalitách. Může se stát cokoliv. Nechají si vás pod dohledem v Itálii a pošlou vás do Serie B, která má vysokou úroveň a je sledovaná. Ti lepší se můžou dostat do kontaktu s kluby z první ligy anebo jiných soutěží v Evropě.
Ve vašem případě se spekulovalo o Belgii.
Něco bylo v řešení, ani nevím přesně, jaký to byl klub. Pro mě je nejlepší zůstat v Juventusu a pracovat na sobě. Vím, co mi chybí, abych mohl přejít do velkého fotbalu.
Jste teď na skok ve Zlíně. Jak často se dostanete domů?
Většinou kvůli reprezentaci. Loni jsem vynechal několik srazů za sebou, termíny se nesešly. Ale na dva srpnové zápasy devatenáctky s Maďarskem bych měl přijet.
Jistě jste zaregistroval, že Zlín vede senzačně první ligu.
V Itálii jsem sledoval druhou ligu i dorosteneckou ligu, mám tam hodně kamarádů. Áčku fandím, je to úžasný vstup do ligy. Projížděl jsem si fotky, líbilo se mi, jak se stadion zaplnil. Doufám, že se dostanu aspoň na jedno domácí utkání. Se Zlínem to budu vždy prožívat.
