"Když mě trenér Uličný nominuje, bránit se samozřejmě nebudu. Ale nejspíš bych do toho šel až v průběhu zápasu. Musím totiž zapracovat hlavně na kondici," přiznal Heinz bezprostředně po podpisu smlouvy v hotelu Pyramida svou současnou rezervu. "Ale fotbal jsem hrát určitě nezapomněl, to je jako s plaváním nebo kolem."
Poté za neustálého cvakání spouští fotoaparátů, za asistence čtyř televizních štábů a více než desítky novinářů poskytl třicetinásobný reprezentant médiím rozhovor.
Kdy jste vlastně hrál za Nantes naposled?
To už je takových šest až sedm měsíců?
A proč to s vámi v tomhle klubu takhle dopadlo?
K tomu se vůbec nechci vyjadřovat, je to za mnou.
Od léta 2004, kdy jste coby člen ligového mistra z Ostravy odešel do Mönchengladbachu, jste prošel tímto německým klubem, hostoval v Bielefeldu, působil v Galatasarayi Istanbul, ve francouzském St. Etienne a poté jste FC Nantes zpočátku pomáhal k postupu do první ligy. Jak na tohle fotbalové kočování vzpomínáte?
Dodnes mě mrzí,že jsem byl z nějakých záhadných důvodů dotlačen do Mönchengladbachu, průměrného německého mužstva. Byla to největší chyba mé dosavadní kariéry.
Ale jistě máte na zahraničí i příjemnější vzpomínky.
Samozřejmě. Já i rodina jsme byli šťastní, když jsem hrál pod Ivanem Haškem v St. Etienne. Jenže změna přišla se změnou trenéra. Haškův asistent se ke mně po celou dobu choval vstřícně, ale když Hašek skončil a on se stal hlavním koučem, úplně otočil. A tak jsem odešel do Nantes. Ale o tomhle angažmá už opravdu mluvit nechci.
A jak vzpomínáte na mistrovský titul před čtyřmi lety s ostravským Baníkem?
Jen v tom nejlepším. To byl opravdu povedený rok a na tohle angažmá se zapomenout nedá.
Proč jste nyní zvolil Brno, když o vás měla zájem i Olomouc, z níž jste v roce 2000 do západní Evropy vyrazil?
Za zájem Olomouce děkuju, ale Brněnští se mnou jednali už dva měsíce a nanejvýš seriózně. Tak jsme se nakonec s manželkou rozhodli pro Brno. A v návratu do česka hrály roli taky naše holky, devítiletá Sára a šestiletá Izabela. Ta mladší by teď ve Francii už musela chodit do první třídy, ale v Česku může jít až za rok.
Berete jihomoravskou metropoli jako přestupní stanici k případnému dalšímu zahraničnímu angažmá?
Takhle v tuto chvíli opravdu nepřemýšlím. I když, je mi jednatřicet a to zase tak úplně moc není. Kdoví, co se může přihodit. Ale teď před sebou vidím ty dva roky a něco v Brně.
Napadlo vás, že byste se mohl vrátit do reprezentace?
Páni, já ještě v Brně nekopl do míče a vy na mě s národním mužstvem. To se budu muset v tom brněnském dresu sakra snažit, abych mohl začít takhle uvažovat.
Přicházíte do brněnského mužstva jako ofenzivní záložník, nebo jako typický útočník?
To ještě opravdu nevím. Ještě jsem s trenérem Uličným nemluvil. Ale myslím, že bych zvládl obojí.
Byl jste v pražském hotelu Pyramida tím obrovským zájmem médií hodně překvapený?
Čekal jsem vás už na letišti. Ale ne, to byl jen žert. Samozřejmě, že tenhle zájem mě překvapil. Opravdu moc. Udělalo mi to velkou radost, ale na druhou stranu si uvědomuju, že je to pro mě taky hodně zavazující.
