Za tu dobu si prošel změnami. Jako fotbalista hrál v dalších pěti klubech v České republice, vyzkoušel si i slovenskou ligu a půl roku strávil na Kypru. Nejlépe vzpomíná na Mladou Boleslav. „Druhý rok se nám tam podařilo uhrát druhé místo. Já jsem dal tenkrát asi pět gólů v sezoně a hráli jsme i evropské poháry. Na to mám tedy asi ty nejlepší vzpomínky.“
Aby taky ne. Na evropské scéně hrál například o Ligu mistrů proti klubu Galatasaray Istanbul. Podílel se na vítězství v boji o Pohár UEFA proti Olympique Marseille. A ve skupině Poháru UEFA pak Mladá Boleslav hrála s Panathinaikosem Atheny či s Paris Saint-Germain.
Lukáš Vaculík však nebyl v minulých letech „jen“ fotbalista. Krom toho, že chodil na tréninky a zápasy, se také věnoval studiu jazyků. „Plynně mluvím anglicky a učil jsem se také francouzštinu a němčinu.“
Čas od času, když bylo volno, využil možnosti nahlédnout díky tátovi, úspěšnému podnikateli, do světa byznysu. „Zajímalo mě to, tak jsem s ním chodil na jednání.“ Během této zkušenosti poznal zcela odlišný druh lidí. „Je to úplně jiné prostředí než fotbalové. Bylo nesmírně zajímavé sledovat, jak ti lidi reagují.“ Občas se otec syna zeptal na názor, a tak Lukáš Františkovi poradil. „Ale táta má stejně vlastní hlavu a je ten, kdo to vede, takže poslední slovo měl on.“
Dnes už na chození po schůzkách Lukáš nemá čas. Osm měsíců je otcem, veškeré volno tak věnuje především synovi. „Bydlíme v Praze, takže když přijedu domu, vezmu syna do kočáru a jdeme se projít do lesa.“ Doma pak pomáhá s přebalováním, koupáním a jinými běžnými činnostmi souvisejícími s dětmi.
A už vyhlíží příští roky: „Těším se, až si půjdeme zakopat.“ Jestli však v rodině Vaculíkových vyroste další profesionální fotbalista, se teprve uvidí. Čerstvý otec v každém případě ujišťuje: „Klidně bude moct dělat jiný sport, do fotbalu ho nutit nebudeme. Hlavně ale nechci, aby seděl u počítače.“
Zatímco syn bude možná svoji kariéru rozjíždět, táta naopak tu profesionální skončí. Sice Lukáš Vaculík nedávno prodloužil smlouvu s Jihlavou (do června 2017), ale podle všeho naposledy. „Pak nejspíš skončím.“ Už ani nezvažoval jiné angažmá.
Tedy: „Jedině že by přišla nabídka z Realu Madrid,“ zavtipkuje. „Jelikož s tím ale nepočítám a v Česku už se přesouvat nechci, tak kariéru ukončím v Jihlavě.“ Ta prošla – stejně jako samotný Lukáš Vaculík – velkou proměnou. Z Jihlavy se stal stabilní klub, který hraje nejvyšší českou soutěž, a patrné jsou i změny v zázemí.
To Lukáš Vaculík už zdaleka není ten kluk, co se stresoval tlakem. „Jednak patřím ke starším hráčům v kabině, takže mám respekt, ale taky jsem daleko zkušenější, takže se proti narážkám dokážu ozvat.“
A nejsou to jen hráči, kteří by mohli mít blbé průpovídky. Zrovna teď je slýchal i od fanoušků, když jemu samotnému ani celému týmu nevyšel vstup do jara. Teprve tuto sobotu, na čtvrtý pokus, vyhráli Jihlavští v novém roce. Vaculík mimochodem proměnil dvě penalty, čímž v Českých Budějovicích přispěl k velice důležité výhře 3:1.
Ale zpět k jeho příběhu. Kariéra Vaculíka se schyluje ke konci. Co tedy plánuje dál? Vystudoval trenérskou licenci B a plánuje ještě pokračovat. Mimo trénování existuje varianta manažerské funkce v klubu.
A hlavně, nabízí se i převzetí stavební firmy PSJ. „O tom už jsme se s tátou několikrát bavili. Ale nevím, jestli bych to zvládl. Čím jste výš, tím tvrdší lokty a horší praktiky. Na to musíte mít povahu. Navíc táta je pořád pryč, chodí domů v osm večer. Nevím, jak bych při tom vychovával syna.“ Vzdor tomu však uznává: „Rozhodně je to zajímavá práce.“ Převezme ji po svém otci?
