Po závěrečném hvizdu sobotního zápasu s Dobrovicí Radim Holub usedl s dalším loučícím se spoluhráčem Jiřím Adámkem na připravené židle a jejich parťáci jim symbolicky zahodili kopačky, které vyměnili za úhlednější obutí. Na hlavu oba dostali netradiční bekovky a zapálili si poctivý doutník. Holuba pak s patřičnými ovacemi odnesli na ramenou ke kabině spoluhráči Vostradovský s Váchou.
„Jsem rád, že to takhle vyšlo a na závěr kariéry jsme vyhráli. Že jsem dal tři góly, je něco navíc. O to větší mám radost,“ řekl Holub, který počátkem listopadu oslavil čtyřicáté narozeniny.
Věděl jste, co pro vás spoluhráči přichystali?
Netušil jsem to já ani Áda. Od kluků to bylo pěkné, ostatně jako těch pět let tady. Měli jsme vynikající partu a rozlučka nemohla vyjít lépe.
Trefil jste se z penalty, hlavou a nohou z voleje. Pořád vám to padá. Není škoda končit v takové formě?
V této sezoně už jsem tolik utkání neodehrál. Kluci hráli dobře a nebyl důvod zasahovat do sestavy. Od teďka už to je na těch mladších.
Kdy ve vás uzrálo, že skončíte?
Během podzimu, když už jsem se na hřiště tolik nedostal. Nebylo potřeba, jelikož jsme získali 43 bodů. V kariéře jsem toho odehrál hodně, proto jsem se soustředil na poslední zápas a ten vyšel.
Bylo tím hlavním impulzem méně herních příležitostí, nebo i fakt, že v ČFL přibyla mužstva, a tudíž jste museli mít i náročnější přípravu?
Jedno s druhým. Také výkonnost už nebyla taková. Navíc Péťa Rybička hrál na hrotu dobře, takže se nemuselo tak střídat. V kabině jsem měl jinou roli, kdy jsem se snažil poradit. Soutěž je náročná, hrají tu farmy ligových týmů a je to fofr. Bylo mi čtyřicet a nastal čas. (úsměv).
Týden před rozlučkovým zápasem jste nastoupil od úvodu proti Chocni za rezervu v krajském přeboru, kde vás opakovaně vychytal věkový vrstevník Libor Gerčák. Byl to test, jestli vydržíte potřebnou porci minut v ČFL?
Kluci jeli do Domažlic, což je cesta na čtyři hodiny v autobuse. Dohodli jsme se, že se půjdu rozehrát za béčko. Šance jsem měl obrovské a doufal jsem, že jsem si góly nechal na Dobrovici. A dopadlo to.
Budete mít v rodině nějaké následovníky?
Dcera hrála dva roky taky fotbal, ale teď tančí, což je myslím pro holky lepší. Bráchovi kluci jsou podle mě hodně dobří a mohli by to někam dotáhnout. Nyní hrají v Hradci. Vedení tam mají kvalitní.
Pamatujete na své fotbalové začátky v Rozhovicích?
Vybavím si jen, že jsem tam začínal, ale na první zápas už si nevzpomínám. Mohlo to být tak v osmi letech. Přivedl mě k tomu taťka a moc mu za to děkuju, stejně jako celé rodině, která mě podporovala po celou dobu kariéry.
Končíte ve třetí lize. Kde budete nastupovat dále?
V plánu jsem měl soustředit se hlavně na konec sezony tady v Chrudimi a v prosinci se rozhodnu. Hrát bych ještě někde chtěl. Uvidíme, kde to bude. Tlak z Rozhovic bude asi velký. (úsměv)
Hráč jako Radim se dlouho nenarodí, míní kouč Sbohem chrudimskému dresu od Radima Holuba bude znamenat práci pro trenéra Pavla Jirouska. Šéf lavičky bude muset za svého produktivního forvarda najít adekvátní náhradu, což je obtížný úkol. „Takový hráč se dlouho nenarodí. Radim je fotbalista s velkým F. Jeho góly v životě nebyly moc vydřené, ale všechny hezké. Dal tady za pět let snad sto gólů, což je velký úspěch,“ smekl Jirousek před Holubovou parádní bilancí. Tu ještě znamenitým způsobem rozšířil proti Dobrovici. Když ho v 66. minutě vystřídal Vácha, byl kouč naměkko. „Kariéru zakončil úžasně a musím přiznat, že i mně vyhrkly slzy. Bylo to pro mě dojemné, jelikož jsem s ním hrál v jednom týmu, spali jsme spolu při soustředěních, působili společně v Jablonci... Náš vztah byl více než svěřenec-hráč. Radim je kamarád,“ řekl Jirousek. V posledním utkání se Holub postavil do útoku vedle talentovaného Petra Rybičky. Oba hráče přitom dělí rozdíl 22 let. Holub možnému nástupci už od minulé sezony předával na hřišti zkušenosti, z „Ještě je to zajíc. Pokud tolik nepracuje, neprosazuje se. Ale když hodně maká, snaha ho většinou odmění. Potřebujeme, aby jeho výkonnost byla stálejší. Předpoklady jednoznačně má, ačkoliv je jiný typ útočníka než Radim. Ten je jen jeden,“ dodal Jirousek. Že spolupráce Holuba s Rybičkou klapala, se ukázalo i v sobotu na hřišti, kde se oba podepsali pod druhý gól. Mazák Holub ve vápně zachoval klid, skvěle hlavičkou posunul míč na nohu Rybičkovi a ten se nemýlil. Jeho devátá podzimní trefa budiž důkazem, že může brzo jít ve šlépějích svého „učitele“. „Určitě má velký potenciál. Pokud bude pokračovat v práci dále, mohl by hrát vyšší ligu. Je to na něm. Vedení má dobré. Pavel Jirousek je vynikající trenér - jeden z nejlepších, jaké jsem kdy měl. Ten na něho dohlédne,“ prohlásil s úsměvem Holub. |
