„Jsem za to šťastný a doufám, že to tak půjde dál,“ přeje si sezemický rodák Jiří Skalák, jenž minulý čtvrtek diskutoval na besedě se žáky pardubické ZŠ a MŠ Ohrazenice, kterou kdysi sám navštěvoval.
S první půlkou ročníku 2015-16 však úplně spokojený není, přestože je jeho Boleslav po podzimu v Synot lize na výtečném třetím místě. „Potom, jak se to vyvíjelo, když jsme koncem listopadu hráli v Plzni o čelo, jsem chtěl být první. Ale teď máme bohužel ztrátu devíti bodů, a to je prostě hodně. Nedá se nic dělat; musíme hrát náš fotbal a uvidíme,“ říká 23letý fotbalista.
Nestačí mu ani dosavadních šest ligových branek, což jen dokládá, jak je na sebe náročný. Ostatně právě to ho žene dopředu.
„Z pozice záložníka to je dobré, ještě jsem měl nějaké přihrávky. Ale v posledních třech zápasech jsem nedal gól ani na něj nenahrál, a to mě trápilo. Chci se z toho ponaučit, abych byl v každém zápase produktivní. A abych gólů a asistencí měl víc,“ dodává Skalák.
Kolik školních let jste v Ohrazenicích strávil?
Přišel jsem sem do páté třídy a byl jsem tady až do deváté. V půlce devítky jsem pak odešel do Sparty, takže jsem základní školu dodělal v Praze.
Jaké máte na Ohrazenice vzpomínky?
Jenom dobré. Super škola, dávali nám prostor pro sport, ať to byla atletika, nebo cokoliv dalšího. Pořád jsme chodili na nějaké soutěže. Učitelé byli výborní.
Hraje někdo z vašich tehdejších spolužáků ještě dnes fotbal na vyšší úrovni? Třeba v dresu druholigového pardubického týmu?
Nerad bych na někoho zapomněl, ale asi ne. Do třídy se mnou chodil Tomáš Kakrda, ale ten se v pardubickém áčku úplně neprosadil, i když vím, že za ně pár zápasů odehrál (dnes nastupuje v divizi C za Živanice). Tomáš Konvalina byl v béčku... Mám tam kamarády, jako je Honza Řezníček, Ondra Vencl nebo Radek Čihař. Ale ti nechodili se mnou do třídy a ani tady na základku. Hrál jsem s nimi za mládež Pardubic.
Spojil jste besedu s návštěvou rodiny?
Jo - mám teď trošku volna, jezdím za ní do Sezemic. Na Dubině pak bydlí ségra s malým. Snažím se jim věnovat čas. Za poslední tři měsíce jsem tu byl teprve podruhé, ale do konce roku se sem vypravím třeba ještě čtyřikrát.
Vaše první fotbalové kroky vedl otec. Trénuje ještě?
Už ne, má práci, každý den kvůli ní jezdí do Prahy, není na to čas. Když jsem přešel ze Sezemic do Pardubic, přestal, aby se na mě mohl chodit dívat. Trénuje možná leda tak mě. (úsměv)
Při besedě jste se zmínil, že zatím největší zážitek pro vás byla reprezentační výhra 3:2 v Nizozemsku v kvalifikaci o Euro 2016. Můžete to rozvést?
45 tisíc diváků, vyprodáno, lidi fandili. Vedli jsme 2:0, pak jsme dostali červenou kartu. Bylo to náročné, jenom jsme bránili. Ale nakonec jsme dali ještě na 3:0. Pak oni vstřelili dva rychlé góly a my se zase báli. I když jsme byli vpředu, strachovali jsme se o výsledek, protože Holanďané tu kvalitu měli. Z devadesáti minut nešlo vypustit ani vteřinu.
Mluvil jste také o tom, že jste býval trochu problémový hráč. Sedí vám tedy v Boleslavi vyhlášená tvrdá ruka trenéra Jarolíma?
Uklidnil mě, ukázal mi cestu, kudy jít. Bez toho to nejde, jsem rád, že jsem ho potkal.
Berete jako velké oslabení, že váš reprezentační kolega Ondřej Zahustel přestoupil z Boleslavi do Sparty?
Samozřejmě. Ondra má fantastickou hru hlavou při standardkách, v centrovaných balonech byl neskutečně silný. Ale my si s tím musíme poradit. Na jeho pozici k nám přichází Tomáš Přikryl a to je neméně kvalitní hráč. Ne-li třeba lepší, i když ho pořád pronásledují zranění. Ale když je zdravý, je skvělý, znám ho z „repre“ i ze Sparty. Pomůže nám.
Pochopil jsem správně, že případný přestup do zahraničí necháváte volnému průběhu?
Já to prostě neřeším, jsem připravený na to, že 4. ledna nastupuju v Boleslavi a že kvalitně potrénuju, abych se připravil na Euro a podával co nejlepší výkony. Když nabídka přijde, nebudu váhat, ale když to nevyjde, nebudu zklamaný. V Boleslavi jsem šťastný.
Kdybyste si mohl vybrat zahraniční ligu, která by vás lákala?
Asi anglická, styl fotbalu a lidi kolem, to se mi líbí nejvíc.
Co říkáte na letošní výsledky Leicesteru?
Je neskutečné, co tam předvádějí. Jsou první, v laufu. My v něm byli v Boleslavi, ale na prvním místě nejsme. Někdy se tohle stane, tomu klubu všechno sedlo, zvládnou pár utkání, hráči si začnou věřit a je to pak úplně jiný tým.
Jaké máte plány kolem svátků? Četl jsem, že byste měl 27. prosince hrát vánoční halový turnaj osobností v Hradci Králové...
O Hradci mi nikdo nic neřekl, to jsem se dozvěděl teď. Byl jsem v Tatrách, odpočinout si ve Špindlu, chci se ještě podívat na Slovensko, kde jsem hrál. Mám tam spoustu kamarádů. A už se to zase pomalu blíží, budu muset začít trénovat. Řekne se měsíc volna, ale ono to rychle uteče.
