Albánci totiž považují zmíněného Chorvata za osobnost, která v letech 2009 – 2011 vytvořila základ současné reprezentace, neboť mnozí ze současných hráčů v jeho éře v národním týmu debutovali.
Chorvatští trenéři jsou s albánskou reprezentaci spjati, v letech 2006 a 2007 ji vedl známý světoběžník Otto Barič. Traduje se, že pod jeho taktovkou zavládla v týmu disciplína, takže pro soupeře skončilo období, kdy před zápasy s Albánií automaticky počítali s body. Právě Barič si získal v Albánii jméno i tím, že si dovolil nezařadit do týmu jeho kapitána Igli Tareho, i když tento útočník působil v římském Laziu.
Problémem albánského fotbalu je skutečnost, že mnozí tamní fotbalisté reprezentovali či reprezentují v různých věkových kategoriích jiné země, nejvíc je jich ve Švýcarsku. Španělský list El Mundo Deportivo před loňským mistrovstvím světa v Brazílii konstatoval, že Albánci by se všemi svými hvězdami včetně Shaqiriho (hraje za Švýcarsko), Januzaje (Belgie) či Džemailiho (Švýcarsko) na šampionátu postoupili mezi nejlepší šestnáctku.
Vzestup albánského fotbalu je nejvíc spojován s dosud málo známým italským koučem Giannim De Biasim, který se ujal reprezentace v prosinci 2011 a útočný fotbal i formaci svého předchůdce Kužeho 4-4-2 změnil na defenzivní rozestavení s jediným útočným hrotem. A vyplatilo se, v osmi duelech s Portugalskem, Dánskem, Srbskem a Arménií tým inkasoval pouze pětkrát.
De Biasi strávil hodně času cestováním po Evropě a přesvědčováním mladých hráčů albánského původu, aby reprezentovali svoji původní vlast. Kapitán týmu Lorik Cana (FC Nantes), hrající albánská legenda, tak má v obraně kolegy Berata Djimsitiho či Nasera Alijiho, které De Biasi „získal“ v FC Curych, resp. v FC Basilej. Podobně trenér uspěl s Taulantem Xhakou (rovněž FC Basilej) a dalšími.
Kouč už má albánské občanství
„Když jsem se tohoto týmu před lety ujal a začal mluvit o postupu na Euro, mnozí z hráčů se jen usmívali. Jasně jsem jim řekl, že to možné je, jen si musí věřit. A teď se ti, kteří se smáli, radují z postupu. Je to největší zadostiučinění v mém životě,“ citovala světová média trenéra De Biasiho, který dostal letos v březnu albánské občanství.
Úspěch fotbalistů bouřlivě oslavila celá Albánie. A také dron, který loni v říjnu přiletěl při utkání se Srbskem na stadion v Bělehradě s vlajkou tak zvané Velké Albánie, což bylo nejen Bělehradem považováno za politickou provokaci a zápas se po potyčce nedohrál. Mezinárodní sportovní arbitráž s odstupem přiřkla tři body Albánii a ponechala v platnosti předchozí rozhodnutí UEFA o odebrání tří bodů Srbsku.
Hovořit teď o tom, že podle mnohých protěžované Albánii kontumační výhra v cestě na druhou, postupovou příčku hodně pomohla, neboť Dánsko na třetím místě skončilo o dva body zpět, už je zbytečné, jakkoli jsou pocity křivdy zejména v Srbsku stále živé. „Kdyby mi někdo před dvanácti lety, kdy jsem v reprezentaci začínal, řekl, že postoupíme na Euro, nevěřil bych mu, A vidíte, stalo se to,“ konstatoval kapitán týmu Lorik Cana.
