Ústí doma selhalo už třikrát, dva poslední duely s Mostem a Třincem přitom projelo 1:3, ač vedlo. Je předposlední. Vedení klubu kouče Lukáše Přerosta podrželo.
A (nejen) Veverka hledá recept, kudy pryč z průšvihu. „Z bryndy ven do Olomouce... no nevím,“ připomněl příští zápas na trávníku exligisty, kterému však předchází páteční domácí pohár s Libercem. „Olomouc spadla z ligy, má taky problém bodovat. Jim se nedaří, nám taky ne. Ve 2. lize může každý porazit každého. I když to zatím vypadá, že my neporazíme nikoho,“ tváří se Veverka zdrceně.
Dal už dva druholigové góly, ale body nepřinesly. Jako kyselina ho užírá, jak jeho celek hraje. „Něco tomu chybí, podle mě nejsme nebezpeční. Měli bychom se tlačit víc dopředu,“ vybízí a dává i konkrétní návod, co změnit: „Těžko tady budeme hrát Barcelonu na nějaké uličky, prostrkávačky a chodit sami na bránu. Crcáme to okolo šestnáctky, přihráváme si, ale nedáme centr do vápna. Musí tam lítat balony ze strany. A ne že si předtím míč dvakrát zasekneme. Pak už je centr o ničem,“ vytáčí ho.
Ústecké hře chybí moment překvapení. „Je to od nás stereotypní. Soupeř hned po 20 minutách přečte, o co se snažíme. Musíme být víc odvážnější, dovolit si souboj jeden na jednoho.“ A že balon „chodí“ pomalu? „To není naše chyba. Běžte se projít po hřišti, to je možná líp na houbách,“ stěžuje si na kvalitu ústeckého trávníku.
Skóre 4:10 vypovídá i o pochroumané defenzivě. „O ni se musíme opřít, a ne dostat gól z jedné šance. Doma jsme jich za dva poslední zápasy schytali šest, to je ostuda!“ zvedl Veverka varovný prst. „Vím, že máme osm kluků přes 90. ročník, ale bránit musí umět každý. Mladí musí víc chtít, ale vím, že i já hraju prd. Tým se skládá, má nastíněnou budoucnost. Ale i tak chce každý hrát nahoře, kor já. Jenže pokopaní jsme my včetně obránců, to musí být soupeř.“