Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jan Berger: Real mi nabízel milion dolarů

  5:00
Praha - Je těžké vybrat dárek pro Jana Bergra k narozeninám. Co lahev dobrého vína? Nebude to brát bývalý fotbalista jako provokaci, když se vyléčil ze závislosti na alkoholu? "Vůbec mi to nevadí, dávno mám alkohol pod kontrolou," řekl hubený chlapík, který v neděli slaví padesátiny.

Jeden z nejslavnějších českých fotbalistů, olympijský vítěz, Fotbalista roku 1984, miláček fanoušků, skvělý záložník Sparty a rebel, který během kariéry strávil 35 dní ve vězení.

Čím si v neděli přiťuknete?
Asi vínem, dám si skleničku. Nejsem úplný abstinent.

Vadí vám hodně, že se jméno Berger pořád spojuje s alkoholem?
Nevadí. Vím, že se mě to bude držet až do smrti. Ale nikdo už mě neuvidí ožralýho pod barem.

Opijete se vůbec někdy?
Ne, už nikdy nechlastám do němoty. Stačí sklenička vína, půllitr piva.

Jedna neřest vám zůstává. Na stole leží cigarety, obyčejné startky.
Kouřím od patnácti. Když sedím, zapálím si pro chuť. Mám krabičku na tři dny. Když budu chtít, skončím. Ale já nechci, chutná mi to.

Silnou vůli na vás lidé obdivují. Dokázal jste se z léčebny vrátit na hřiště a stát se nejlepším fotbalistou v zemi.
Nikdy jsem nebyl typický alkoholik, který by chlastal denně nebo vyjížděl nedopité sklenice piva. Pil jsem třeba dvakrát do měsíce. Jenže byla smůla, že jsem byl na očích.

Nemusel jste jít do léčebny, přesto jste U Apolináře strávil tři měsíce.
Na vodou mě držela vidina toho, se vrátím k fotbalu, k rodině, k lepšímu životu. Drsná škola. Třeba blinkačky! Pod lopatky dostaneš injekci a pak jedeš čtyři rundy. Pivo, víno, rum, vodka a vedle stojí kýbl. Jen se alkohol dotkne krku, už zvracíš. Byl jsem poblitý, bílý jako stěna, unavený. Každý den od pondělí do pátku, a večer se šlo na záchytku. Vy jste alkoholici, musíte vydržet všechno, usadil nás vždycky primář Mareček.

A vydržel jste?
Jo. Na cimře nás bylo dvanáct a pro mě to byl blázinec. Tři měsíce bez rodiny, syny jsem neviděl.

Proč ne? To jste nemohl domů?
Měl jsem smůlu na cimru. Vycházky byly za odměnu, jenže my byli nejhorší. Třeba pan Karafiát, tomu bylo všechno jedno. Vytíral v rohu a sestřička říká: Ještě tady je špína. A on: Vlez mi na záda, ty krávo. No a už jsme měli bod navíc.

I vy jste nějaký zavinil?
Jeden. Manželka mi při návštěvě přinesla rumové pralinky a primář je při vizitě našel. Co to je, pane Berger? Napište si bod!

Zdá se vám někdy o pití?
Suchá recidiva? Nikdy. Šel jsem do léčebny se stejným odhodláním jako na hřiště: Odvést to nejlepší!

Potkáváte někoho z těch, se kterými jste tehdy bojoval?
Půl roku poté jsem potkal jednoho. Tak co? ptám se. Chlastám znovu, povídá. Byl to chytrej kluk, vysokoškolák, strčil do kapsy i primáře. Za dva roky umřel, uchlastal se.

A vy jste přilnul k rodině, že?
Když jsem vyšel, pochopil jsem, že rodina je pro mě vším. Najednou mě nebudilo černé svědomí, že jsem zase neviděl moje kluky usínat. Mohl jsem s nimi jít na hřiště, ale skončil jsem v hospodě a vrátil se ožralý. To se změnilo.

Kromě Apolináře jste zažil i vazební věznici. Další zkouška?
Ostrá! Když jsem vystřízlivěl, vezli mě od Apolináře přes Břevnov, kde jsem narodil, na Ruzyň. Dali mi pouta i na nohy, takže jsem si připadal jako vrah. Ruzyně... Otřes. Při vstupní prohlídce mi doktor zapíchnul injekci tak, že mi krev úplně vystříkla. Když jsem si postěžoval, doktor mě umlčel: Drž hubu! Pes, který běhal venku, se měl líp než lidi vevnitř.

Spoluvězni vás ale přivítali stylově. Ze všech cel se skandovalo jako při fotbale na Spartě: Hóóónza Berger!
Příjemná věc, ale jinak to bylo peklo. Cimra malinká, leželo se na zemi, čuměl jsem buď přes mříže do dvora nebo do zdí. Připadal jsem si jako prase. Jeden jedl, druhý byl na velké, sprchování jednou týdně na pár vteřin. Cigarety? Žádné. Kluci vytrhávali chlupy z těch hnusných dek, balili je do novin a kouřili to. Jednou mi dali čouda a já myslel, že ulítnu. Naštěstí tam dělal bachaře můj kamarád z dětství, pomáhal mi.

Jak?
Dostávali jsme do cely víc jídla nebo Rudé právo na čtení. Po dvou týdnech moji dva spoluvězni poznali, že se děje něco zvláštního.

Copak nevěděli, že jste Berger, ten slavný sparťan?
Ne. Byli to chmatáci. Jeden zlodějíček z Boleslavi říkával: Já když něco vidím, tak to vezmu. Když jim došlo, kdo jsem, koukali jako vejři: Honza Berger? Čoveče, to je svátek.

Odseděl jste si 35 dní, ale hrozilo vám mnohem víc, že?
Jo jo, já měl dost paragrafů. Hanobení národa, státu, urážka prezidenta, útok na veřejného činitele. Kdybych byl obyčejný člověk, asi jsem to šeredně odskákal.

Pamatujete na ten osudný večer?
Měl jsem jet s nároďákem do Dánska, popíjelo se a dělal bugr. Přišel policajt, chytil mě hrubě za rameno a já ho strčil. Nic hrozného, ale on se začal rozčilovat. Povídám mu: Jste stejný buzeranti jako ten, co visí nad váma. Jen jsem řekl pravdu, co jiného byl Husák?

Ta přímá povaha vám asi nadělala dost problémů.
Neumím se sklonit a kývnout na něco, s čím nesouhlasím.

Koho budete volit?
Už dlouho nevolím, do politiky se nehrabu. Jednou mě zvala ODS, abych šel na Staromák. Tu stranu mám celkem rád, je ostrá, ale nešel jsem. Nechtěl jsem být za loutku.

Litujete někdy toho, co jste v nejlepším sportovním věku zahodil? Mohl jste toho dokázat mnohem víc.
Vynechal jsem rok pravého fotbalu. Snad kdybych věděl, že odejdu v nejlepším věku do ciziny, rozmyslel bych si to. Ale my měli budoucnost až po třicítce, to už kariéra končila.

Exkluzivní nabídka k vám stejně přilétla. Rovnou z Realu Madrid!
Nabídli milion dolarů na ruku, když emigruju. Z těch peněz mi oči bleskly nahoru i dolů. Stačilo kývnout. Slibovali, že přes Červený kříž dostanou do Španělska i celou moji rodinu. Bylo mi pětadvacet.

Proč jste řekl ne?
Nechtěl jsem opustit rodinu. Netušil jsem, jestli by se mi režim nemstil na příbuzných. Už při schůzce v Praze jsem řekl ne.

Nakonec jste do ciziny odešel. Ve dvaatřiceti do Švýcarska.
Kopal jsem tam, sedm let dělal malíře pokojů a hlavně byl s rodinou.

Nemrzí vás, že vaši tři synové to nikdy nedotáhli tak vysoko jako vy?
Ne. Jsem šťastný, že se nepotácí v drogách. Jsou u sportu, nejstarší Honza kopal švýcarskou ligu. O vánocích se vždycky sejdeme a hrajeme fotbal na plácku.

Ale rod Bergrů...
Rod Bergrů drží v Anglii můj synovec Patrik. A já čekám na to, co se vyklube z vnuků. Zatím mám pětiletého Olivera, uvidíme.

Vy pocházíte z hodně široké rodiny. Měl jste chudé dětství.
Hodně. Nás bylo osm dětí, kdo přišel domů pozdě, měl smůlu, jídlo na něj nezbylo. Já byl vejškrabek, ten nejmladší, takže mi máma vždycky něco schovala. Bydleli jsme na Břevnově v ulici Serjoži Tulenina pod dnešním hotelem Pyramida. Tehdy tam byly zahrádky, ve kterých jsme kradli ovoce. Táta, který pocházel ze šestnácti dětí, byl harmonikář: co v hospodě vydělal, to propil. S mámou se nakonec rozvedli.

Takže jste měl alkohol v genech?
Všichni z naší rodiny se rádi napijou, ale jen já to neuhlídal.

Jak jste se choval v opilosti?
Většinou euforicky, objednával jsem rundy, tancoval. Někdy jsem ale chytil nerva. Ale zdaleka nemám na frajera, kterého přivezli na záchytku, když jsem tam měl službu s žokejem Ferdou Minaříkem. Ferda byl fajn. Vyprávěl mi, jak jednou ani nevěděl, že dojel závod. Ve špinavých sázkách potřebovali, aby vyhrál někdo jiný, proto Ferdu ožrali.

Počkejte, povídejte o té záchytce. Co se přihodilo?
První služba na záchytce, modlíme se, aby se nic nestalo, a najednou přivezli děsného ranaře. Stoupnul si do dveří a spustil: Vy šmejdi! Ferda na něj: Vem si pantofle a nekecej. A borec se rozohnil, až jsme museli zavolat pomoc. Seběhlo se deset chlapů, povalili jsme ožralu na postel, ale nešel přikurtovat. Furt nadával a vzpínal se, pomohla až injekce do zadku. Ráno si vůbec nic nepamatoval, choval se jako milius. Povídám mu: Prosimtě, už v životě nechlastej!

V neděli máte 50, bude to veselice?
Ne, jen rodinná oslava. Já se na to moc necítím, listopad je divný měsíc.

Když slavil padesátku váš spoluhráč Ladislav Vízek, mračil se: Teď se to láme do stáří. Cítíte to podobně?
Ani ne, já se cítím dobře, pořád jsem na hřišti, trénuju Duklu, hýbu se, rád jezdím na kole, s manželkou chodíme na procházky do divadla, na muzikály. Naposledy jsme byli v Činoherním klubu na hře Maska a tvář. Nebaví mě sedět doma na gauči.

Jaké máte fotbalové ambice? Trénovat první ligu?
Taková nabídka by nejdřív musela přijít a já tomu moc nevěřím. Netelefonuju do klubů jako někteří jiní, když někde padne trenér. Než bych se sám nabízel, radši půjdu na štafle.

To byste opravdu udělal? Ještě umíte chodit na štaflích jako za učení?
Jasně, řemeslo mě baví. Když se zblázním, začnu doma malovat. Mám rolety, válečky, ani se neušpiním. To není jako dřív.

Trénujete Duklu v pražském přeboru, v páté nejvyšší soutěži. Není to pro vás pod úroveň?
Ne. Dělám fotbal, který mě baví.

Vede pro vás cesta výš, když máte pověst "persona non grata"? Hodně kritizujete, s ničím se nepáráte.
Nedokážu se přihrbit a přetvařovat. Jednou jsme hráli s Duklou na Bohemce a Karol Dobiaš mi plivnul do ksichtu. Já byl nula, ligu hrál teprve tři roky, ale Dobiašovi jsem dal pěstí, i když byl největší hvězda v republice. Trenér Vejvoda, kterému se říkalo Napoleon, mě za to seřval: Jak si to můžeš dovolit?

To musela být v kabině mela.
Nenechal jsem si to líbit, to je jasné. Kdyby mě kopnul, neřeknu nic, ale plivnutí je nejhorší urážka. Dneska jsme s Karolem kamarádi. Když na tu aférku vzpomínáme, říkám mu: To už je minulost, Patíno.

Teď vzpomínejte sám. Co považujete za svůj největší úspěch?
Skvělé bylo zlato z olympiády, zahrál jsem si na mistrovství světa, vyhrál se Spartou tituly, ale nejvýš stavím Fotbalistu roku 1984. Rok a půl před tím jsem byl na dně, ležel jsem vyřízený u Apolináře. Jeden alkoholik se nade mnou sklonil a říkal: Vrať se a staň se Fotbalistou roku. Když to dokážeš, něco ti pošlu.

Vzpomněl si?
Jednou mi přišel balík. Rozbalím to a v něm pohorky. V dopise stálo: Dokázal jsi to! Víc si nemohl dovolit, pracoval ve fabrice, určitě ty pohorky vyfasoval, ale vzpomněl si. Díky.

  • tisknout
  • sdílet
  • máte tip?


Byt 3+kk, 69 m2
Byt 3+kk, 69 m2

Praha 10, Vršovice, U Roháčových kasáren
5 110 284 Kč



mobilní verze
© Copyright 1999–2014 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.