Přesto pětadvacetiletý reprezentant doufá, že v blížícím se kvalifikačním dvojzápase s Finskem a v Andoře se na hřišti objeví. "Jsem vděčný za každou minutu," poznamenává.
Rád by se po dlouhé době konečně blýskl i v Brücknerově výběru.
"Mám na jaře fakt dobrou formu," ujišťuje opora vídeňského mužstva. "Chraň bůh, že bych chtěl sám sebe vychvalovat, ale říkají to příznivé reakce tisku a okolí. Byl jsem velmi dobře hodnocený v domácím pohárovém zápase s Bilbaem, potom doma se Zaragozou, pak když jsme v rakouské lize porazili Rapid a moc dobře jsem vyšel i z poslední remízy na Admiře."
Jenže v únorovém přípravném zápase ve Slovinsku byl sotva poloviční a hodnocení tisku i internetových čtenářů by si rozhodně za rámeček nedal. Což ve Vachouškově případě nebylo poprvé.
"To Slovinsko se mi fakt nepovedlo. Jenže bylo tam mínus deset, v tom mrazu se člověk ani nemohl pořádně rozcvičit, navíc jsme s Austrií zrovna byli v těžké kondiční přípravě," vzpomíná fotbalista. "A do zápasu jsem šel půl hodiny před koncem na místo pravého záložníka, což pro mě jako pro leváka bylo docela složité."
Vachouška ale hodnocení novinářů a fanoušků nedeprimuje.
"Já už jsem naše noviny a internet přestal číst. A mnohem horší by bylo, kdyby mě takhle hodnotil trenér. To bych tady na reprezentačním srazu asi nebyl. A já tu jsem," říká.
Když nečte české noviny, nemohl se Vachoušek dozvědět, že se v domácím tisku se objevila informace, jak o víkendu zazářil v dresu Austrie.
"Vždyť říkám, že formu mám. Na té Admiře mi to opravdu vyšlo, navíc jsem dal gól. Jen mě zkazilo náladu, že jsme dvoubrankové vedení neudrželi a nakonec remizovali."
Hra technicky velmi dobře vybaveného Vachouška leckdy působí laxním dojmem. Jako by do zápasu nedával všechno a na hřišti se spíš jen tak flinkal.
"To možná bylo před časem, ale podle mě už jsem tyhle slabiny odstranil. Jsem přesvědčený, že nedostatek nasazení a potřebné agresivity mi už nikdo vyčítat nemůže. Určitě jsem se v tomhle směru hodně změnil. A strašně rád bych to dokázal i v národním mužstvu." přeje si jedenadvacetinásobný reprezentant.
Pokud jde o volnost, kterou Vachoušek vzpomínal v souvislosti s Austrií, fotbalista se k ní ještě vrátil.
"Volnosti na hřišti mám v klubu opravdu víc. Ale musím zdůraznit, že i v Austrii jsem se už naučil hrát hlavně pro mužstvo. A zatímco tam se mi to daří, v národním mužstvu jsem toho poslední dobou moc neukázal. Je mi to tak trochu záhadou, přitom nervozitou to není. Nezbývá, než věřit, že jednou se to zlomit musí."
