"Tak už je to pravda, je to pravda, jsme mistry Evropy, sen se stal skutečností, jsme v sedmém nebi!" křičel komentátor státní televize ET1, která finále přenášela živě. "Ani ten největší optimista nemohl věřit tomu, že se to skutečně stane,"
prohlásil upřímně.
Svěřenci trenéra Rehhagela začali radostně křepčit a v jejich vlasti vypukla euforie.
"Řecký duch vyhrál, i když trochu s pomocí německých metod. Když něčemu opravdu věříte, vaše sny se pak splní," říkala zpravodaji agentury Reuters jedna ze slavících fanynek.
Některé příznivce přemohly slzy, část skotačících fandů naskákala do fontány.
Metropole Atény a další města se zahalila do modrobílých národních barev. Nebe osvětlovala záře z raket, na ulici nebylo slyšet vlastního slova přes radostný křik, pískot a zpěv hymny.
Ozývaly se i slavnostní výstřely z kanónů, na venkově pálili lidé tradičně z ručnic. "Řecko vzplálo," hlásal titulek, který běžel na obrazovce soukromé televizní stanice.
"Řekové umí snít, ale umí také slavit. A to vám dnes ukážeme. Myslím si, že zítra nikdo nepůjde do práce," předpokládal další fotbalový nadšenec na aténském náměstí Omonia, kam se nahrnuly tisíce lidí, ať už pěšky, autem, či na tradičních mopedech.
Podobné masové oslavy Řecko zažilo v roce 1987, kdy evropský titul vyhráli basketbaloví reprezentanti.
Přímo na stadionu Da Luz dal průchod svému nadšení řecký premiér Kostas Karamanlis, který na tribuně mával zaťatými pěstmi a radostí skákal.
Podobně silně prožívalo historický úspěch sedm milionů Řeků žijících v zahraničí, od New Yorku, přes Londýn, Českou republiku až po Melbourne. "Křičeli jsem nepřetržitě. Úplně jsme z toho zešíleli, teď zaplavíme celé město," sypal ze sebe student Nikos Chatzigeorgiu, který finále sledoval v Londýně.
 Bouřlivé oslavy! Řečtí fanoušci v Aténách se radují z vítězství fotbalistů na evropském šampionátu. |
 Řecký fanoušek při oslavách v Aténách. |
 |
