Pronásledovala jej zranění, problémy mu dělal hlavně kotník. Ve chvíli, kdy vrcholila slávistická krize, byl přeřazen do béčka. Tam ožil, v jedenácti zápasech dal čtyři góly, tým s ním ani jednou neprohrál. "Možná se to někomu bude zdát divné, ale já jsem v béčku šťastný. Ve dvaatřiceti letech už se člověku nechce sedět na lavičce," říká Suchopárek.
Nečekal jste, že se vám po těch parádních výkonech trenér Pešice ozve?
Tak asi dva zápasy. Pak jsem pochopil, že by mi do prvního týmu nepomohlo ani patnáct gólů. Bylo mi jasné, že by nebylo ani dobré, abych se tam teď vracel.
Proč?
To nechci komentovat.
Důvodem vašeho přeřazení do třetí ligy byla podle klubu špatná výkonnost. Bylo za tím ještě něco jiného?
O ničem jiném nevím. Ten oficiální důvod ale neberu. Hrozně mě to tehdy překvapilo. Nebylo to spravedlivé.
Vy jste byl se svými výkony spokojen?
Moc ne. Brzdil mě zraněný kotník. Ale nechci se vymlouvat. V Jablonci padly oba góly po mých chybách. Pak už jsem ale dostal jenom šanci proti Bohemce. I když trenér po zápase chválil obranu, už mě nepostavil.
Tím, že vás trenér Pešice jako jediného vyškrtl z kádru, vlastně vás označil za viníka slávistické krize. Fandil jste ještě bývalým spoluhráčům? Když se jim nedařilo, znamenalo to, že vaše přeřazení byl omyl...
Tak jsem to nevnímal. Chodil jsem jim fandit. Nikdy jsem jim nepřál nic špatného. Když mě poslali do béčka, tak se mě kluci zastali, ale hráčům nepřísluší dělat nějaké revolty. Snažil jsem se ukázat, kde je pravda, svými výkony v béčku. Snad jsem některým lidem ve Slavii zavřel pusu.
Hned v prvním zápase za rezervu se po vašem zákroku pískala penalta. Neříkal jste si, že je té smůly už dost.
Ne, byla to moje chyba. Tehdy si asi mnozí řekli, že měl trenér Pešice pravdu. Naštěstí jsem se chytnul. Jsem rád, že jsem týmu pomohl. Na gól jsem čekal asi čtyři roky, tady jsem jich dal hned několik. Můj odchod prospěl nejen Slavii, ale i mně samotnému.
V čem?
Po mém odchodu se do áčka dostalo pár hráčů z rezervy, snad se začnou brzy víc prosazovat. Nechápu, že už s áčkem netrénovali dávno. Já jsem dostal zase větší chuť do fotbalu. Moje výkonnost snad stoupla.
Znamená to, že už nastal čas vrátit se do áčka?
Uvidíme. Když Slavia neuspěje v posledním podzimním zápase v Drnovicích, nějaké změny by asi přijít měly.
Čekáte, že se vám trenér Pešice brzy ozve?
Doufám.
I když nedávno v tisku prohlásil, že se vám dveře do prvního týmu otevřou, jen pokud se někdo zraní?
Snad nějakou šanci mám.
Nemyslíte, že vaše šance vzrostou spíš s novým trenérem?
Když se takhle ptáte, nemůžu říct, že to tak není.
Ve Slavii máte smlouvu do června 2003, vydržíte hrát za béčko tak dlouho?
To je jedna z variant. Další je, že se vrátím do áčka.
A co kdyby přišla nabídka na přestup do jiného prvoligového klubu? Měla o vás zájem Opava a Plzeň...
Opava je daleko a do druhé ligy nechci. Věřím, že na tu první ještě budu stačit.
Slavia se ani bez vás z krize nedostala. V čem je podle vás její největší problém?
Hráčům chybí schopnost improvizovat. Jsou hrozně pohodlní. Radši splní úkol přesně podle pokynů, i když vědí, že to nemusí dopadnout dobře. Zbaví se tím zodpovědnosti. Pak můžou říkat, že to není jejich chyba, ale takhle se to nedá dělat. Na hřišti musejí víc přemýšlet, podle potřeby změnit rytmus hry. V týmu chybí někdo, kdo by hráče podle potřeby povzbudil nebo jim vynadal.
Tu roli jste možná měl hrát právě vy...
Zkoušel jsem to, ale když někoho pošlu, aby vykryl prostor, a on mi řekne: Tak si tam jdi sám... těžko se dá domluvit.
Co je nutné ve Slavii změnit. Pomůže odchod kouče či vedení?
To si nemyslím. Největší odpovědnost mají hráči. Ti musejí zlepšit myšlení.
Co je donutí? Kdyby chtěli, mohli na to přijít už dávno. Myslíte, že pomohou pokuty?
Spíš něco jiného. Až budou sedět na lavičce, můžou o tom přemýšlet. Neříkám, že by ta změna měla být dlouhodobá, ale na pár zápasů. Ti, kdo je nahradí, nebudou hrát určitě hůř...
 Josef Obajdin (vlevo) se přetlačuje s kapitánem Slavie Janem Suchopárkem |
