Jako fotbalový odborník jste tedy na zápasech šampionátu žádnou převratnou novinku, která by se týkala například herního systému, nevystopoval?
Kdepak. A to nejen převratnou, prostě žádnou. Hrálo se typicky turnajově, nic nového pod sluncem. Byly to vesměs sázky na jistotu. Hlavně nedostat gól. Což mě překvapilo hlavně u mužstev, která jsou nositeli spíš ofenzivního herního pojetí. Tuhle hru na jistotu jsme mohli vidět u všech mužstev, která se dostala do závěrečných kol mistrovství. Prostě účel světil prostředky, nikomu nešlo o to, aby se fotbal líbil divákovi.
Co jste říkal brazilskému ústupu ze slávy?
Potvrzuje to moje předchozí slova. Když se semkne průměrné mužstvo a upřednostní defenzivní taktiku, i ti nejlepší jednotlivci proti tomu moc nezmůžou. Navíc u Brazilců se tentokrát o nejlepších jednotlivcích mluvit nedalo, protože skoro všichni byli víceméně z formy. Přesto by se možná prosadit mohli, kdyby individuality hrály víc pro tým. Jenže ani tohle brazilští hráči neudělali.
Možná ale tohle jihoamerické mužstvo na víc než na čtvrtfinále prostě nemělo.
I takovou variantu musíme připustit. Mně osobně se zdálo, že někteří brazilští hráči už jsou za výkonnostním zenitem. Jedním z nich byl podle mého soudu Cafú a našli by se další. V brazilském výběru měli dostat příležitost mladší hráči. A i když se nakonec může říct, že Ronaldo svou roli v podstatě splnil, faktem je, že zrovna jeho forma dlouhodobě stagnuje.
Mezi poslední čtyři se na šampionátu dostala výhradně evropská mužstva. Co o tomto triumfu kontinentálního fotbalu soudíte?
Navenek to pro evropský fotbal vypadá velice lichotivě. Ale musím se dostat zase k tomu defenzivnímu stylu, který se převážně hraje ve všech evropských ligách. Výjimkou je asi Premier League, ale co v některých utkáních mistrovství předváděli třeba zrovna Angličané, za to by je diváci v lize vypískali. A vidíte, co by si doma kvůli fanouškům nedovolili, to se na mistrovství světa anglické reprezentaci hodilo.
Byly vůbec na mistrovství nějaké zápasy, které vám imponovaly?
Samozřejmě. vůbec přece neříkám, že šampionát za nic nestál. Ale když se mám zmínit o fotbalistech, kteří hráli podle mého gusta, byli to Australané. Snažili se hrát dopředu a vyplácelo se jim to. Nádherně otočili nepříznivé skóre v zápase s Japonskem, dali dva góly při remíze s Chorvaty a nečekaně postoupili ze skupiny. V osmifinále s Itálií pak měli smůlu, že prohráli až v závěru gólem z problematické penalty. Prostě na Australany jsem se díval rád, měl jsem pro ně slabost a moc jsem jim fandil. Lidi ta jména moc neznají, ale když se na ně podíváte blíž, zjistíte, že většina z nich hraje ligu v Anglii, ale taky ve Španělsku, Itálii, v Nizozemsku a v Německu.
V úvodu jste se zmínil o přehnané agresivitě. Co jste tím měl na mysli?
Jak jsou k sobě hráči bezohlední. Viděli jsme hodně ošklivých faulů, nejednou dokonce likvidačních. Na tyhle fotbalisty mě mrzelo, že to rozhodčím vůbec neulehčili. Zápas Portugalska s Nizozemskem byl zářným příkladem. A nakonec to odnesl rozhodčí Ivanov, který dával jednu kartu za druhou. Jenže co měl dělat, když hráči k zápasu přistoupili zrovna takhle.
Jak jste si sám pro sebe vyhodnotil zkrat Zidana, který za zády rozhodčího hlavou srazil Materazziho a byl poté vyloučen?
Materazzi musel Zidana nějakým strašlivým způsobem urazit, vyprovokovat. Když se vám někdo neomaleně naveze třeba do rodiny, nebo zaútočí na rasu, ovládnete se těžko. Tím spíš, že v tomto případě šlo o pořádně vypjaté chvíle. Zidanův případ prostě z té přehnané agresivity vybočuje.
A to filmování?
Souhlasím s nezapomenutelným německým internacionálem Beckenbauerem, že tenhle nešvar fotbal ničí. Hráči jsou nesmírně vynalézaví, dokážou věrohodně spadnout i při sebenepatrnějším kontaktu se soupeřem, často tam ani ten kontakt být nemusí. A co má rozhodčí v té rychlosti dělat, vždyť je to taky jen člověk. Já bych byl všemi deseti za to, aby se takové filmování dodatečně tvrdě trestalo podle záznamu. Určitě by to byla jedna z cest, jak tenhle nešvar vymýtit.
Pouze mistři světa Italové měli v hráčském kádru výhradně fotbalisty ze své domácí soutěže. V čem to podle vás vězí?
Na prvním místě je jednoznačně ekonomické zázemí. A potom taky klimatické podmínky pro fotbal v nádherné zemi, kde je pro tenhle sport skoro celý rok ideální počasí. Nejlepší italští hráči si nemusí chodit vydělávat ven, protože jsou královsky zaplaceni doma. Dneska se možná dají vydělat velké prachy i v Rusku, ale právě kvůli tomu klimatu se tam moc prvotřídních fotbalistů nehrne. A pak je tu taky italské divácké zázemí, v Itálii se prostě fotbalem žije a také to dělá z tamní ligy prestižní evropskou soutěž.
