"Ale bohužel, že výhra Slovinska nad Slovenskem nás vlastně vyřadila ze hry o druhé místo ve skupině a tedy o listopadovou baráž."
Fiala souhlasí s trenérem Ivanem Haškem, že sobotní vítězství 2:0 nad Polskem bylo výsledkem dvou rozdílných poločasů.
"Jen zřídka se totiž povede, aby mužstvo předvedlo úplně stejný výkon v obou poločasech. Když vám jasně vyjde první půle, ve druhé obvykle přijde pokles. A platí to většinou i naopak," říká Fiala.
Češi proti Polákům dobře začali, ale po čtvrthodině začal mít navrch soupeř.
"Přišlo dost zkažených přihrávek a nevytvářeli jsme si šance. Naopak Poláci se po vlažnějším začátku dostali do hry, začali se prosazovat v poli a působili až do přestávky sehranějším dojmem," všiml si Fiala.
A proč tedy ve druhé půli přišel tak výrazný obrat?
"Ofenzivu hodně oživil Necid, po hluché pasáži před přestávkou se probudil Rosický a už po šesti minutách jsme vedli. To jsou hlavní důvody naší převahy až do konce zápasu," pokračuje osmapadesátinásobný reprezentant. "Naopak Poláky postihlo přesně to, co nás v prvním poločase: začali být nepřesní a přestalo se jim dařit."
Fiala oceňuje, že český tým ve druhých pětačtyřiceti minutách roztáhl hru a začal využívat křídelních prostorů, což na soupeře platilo.
"A pak se musím zmínit i o práci Tomáše Rosického. Hlavně po přestávce předvedl to, co národnímu mužstvu dva roky chybělo. Totiž geniální přihrávky, které spoluhráče dostanou buď přímo do šance, nebo do velice výhodné pozice. Podobným míčem před prvním gólem udělal Necida, zanedlouho poslal do stoprocentní šance Baroše a dál vymýšlel věci, které se od většiny jiných hráčů nevidí."
Internacionál Fiala dále poznamenává, že na Rosickém je vidět, že pokaždé, když je u míče, snaží se vymyslet něco neobvyklého a překvapivého.
"A právě v tom spočívá Rosického výjimečnost. Nedělá na hřišti tuctové věci, ale většinou nečekané a maximálně efektivní. A vlastně i efektní. Že i on pár míčů pokazí, že i na něj přijde slabší chvilka, to jeho velikost nijak nesnižuje."
Zvláštní pochvalu podle Fialy zaslouží i Hubník, Plašil, Pudil a Baroš.
"Hubník své kvality opět potvrdil, vždyť co přišel do Sparty, tak má letenský klub nejlepší obranu. A teď odvádí znamenitou práci i v reprezentaci. U Plašila je mi sympatické, že vedle Rosického se i on snaží hrát fotbal a ne kopanou, jestli mi rozumíte. Naopak na Jankulovském bylo znát, že roky člověk prostě nezastaví," líčí Fiala.
"Pudil má vynikající tah dopředu a pokaždé si dává záležet na tom, aby dobře odcentroval. Vždyť v první půli právě po jeho centru chyběl Plašilovi jen krůček ke gólu. No a Baroš už je podle mě zase tím Barošem, který zářil na Euru v Portugalsku. A nic na tom nemění, že po přestávce jasnou šanci propásl."
Na českém národním mužstvu je podle Fialy vidět jiskra od chvíle, kdy ho převzal Ivan Hašek.
"A tak je věčná škoda, že změny nepřišly aspoň o pár měsíců dřív. Jenže to bychom se pak dostali až k loňskému červenci, kdy si lidi ve starém výkonném výboru dělali při výběru nástupce trenéra Brücknera naschvály. Teď je mi líto, že zrovna tohle nevídaně probuzené mužstvo má na postup na mistrovství světa opravdu jen utopickou šanci," uzavírá Fiala.
