V polovině června 2002 v Osáce se ale zdálo, že Opabunmi míří ke hvězdám. Nigerijci sice po dvou porážkách ztratili naději na postup, on však možná i díky tomu dostal šanci rovnou v základní sestavě. Nastoupil na levém kraji zálohy, takže se často potkával v soubojích s Davidem Beckhamem. Neztratil se, patřil k nejlepším na hřišti a i díky němu uhrála Nigérie remízu.
Od Opabunmiho se čekalo, že naváže na Nwankwo Kanua, Victora Ikpebu nebo Jay-Jay Okochu, nejslavnější nigerijské hráče. Že na to měl, ukázal už rok před odjezdem do Asie, když na mistrovství světa do 17 let řídil jízdu své země až do finále. Byl druhým nejlepším střelcem a třetím nejlepším hráčem turnaje a hned se o něm vědělo i v Evropě.
Tam také hned v létě 2002 přestoupil, z mnoha zájemců zvolil švýcarský Grashoppers Curych. Ale nechytil se, těžko si zvykal na tvrdou hru i odlišný styl života. Po čase odešel do Izraele, pak do francouzského druholigového Niortu.
Potíže se zrakem má i bývalý sparťan SimpsonKanadský útočník trpí Stargardtovou chorobou Problémy se zrakem nejsou častým důvodem konce fotbalových kariér. Kromě Femiho Opabunmiho je však musí řešit například i Dave Simpson, bývalý hráč Sparty, Kladna nebo Mostu. Kanadský útočník trpí od zimy 2010 Stargardtovou chorobou, která způsobuje onemocnění sítnice a ztrátu centrálního vidění. Ve většině případů nevede k úplné slepotě, přesto pacientovi značně komplikuje život. Simpson, který naposledy nastupoval za tým Brantford Galaxy, kvůli ní s fotbalem před třemi lety skončil. |
Věřil, že v zemi, kde se africkým hráčům dlouhodobě daří, se mu povede kariéru znovu nastartovat. Místo toho přišla rána, která ho poslala ke dnu. Psal se prosinec 2006.
„Na jednom z tréninků jsem najednou ucítil ostrou bolest v očích,“ popisoval Opabunmi začátek svého trápení v nedávném rozhovoru pro nigerijskou televizi Lagos Television. „Skoro jsem neviděl míč, musel jsem rychle k doktorce.“
Ta mu sdělila drsnou diagnózu: Pokud se nezačnete okamžitě léčit, do týdne můžete být slepý. Opabunmi tedy neváhal a hned podstoupil léčbu, která podle lékařů zprvu probíhala nadějně. Jenže po čase si přestali vědět rady, najednou nic nezabíralo a stav mladého fotbalisty se nelepšil.
Když se o jeho problémech dozvěděla rodina, přemluvila ho, aby se vrátil do Afriky a léčil se přírodními metodami. U šamanů, léčitelů, bylinkářů. „Podstoupil jsem i různé obřady v kostelech a mešitách,“ líčil Opabunmi. „Jenže nic nezabíralo a léčba mě připravila o všechny peníze.“
Nakonec přece jen zamířil na oční kliniku v Ibadanu, ani tam se ale lékařům nepovedlo jeho zrak zachránit. Na jedno oko zcela oslepl, druhým vidí na šedesát procent. Přiznal, že uvažoval o sebevraždě a jen díky manželce si vše rozmyslel. Navíc neustále musí řešit finanční problémy.
„Jsou dny, kdy s rodinou nemáme co jíst,“ přiznal otec tří dětí. „Manželka je učitelka a často se stává, že nedostane čtyři měsíce výplatu. Děti jsme dokonce museli na čas dát pryč ze školy, neměli jsme dost peněz na školné.“
V nouzi poznáš přítele, říká se. V Opabunmiho případě to platí stoprocentně. Naprostá většina bývalých spoluhráčů, které žádal o pomoc, se k němu obrátila zády.
„Neodpovídali mi na maily, pokládali telefon. Naštěstí mi pomohl můj bývalý trenér z klubu Super Eagles, několik kamarádů a Lateef Akeem, který hraje v Norsku - přitom jsme se nikdy neviděli,“ divil se. „Jednoho dne mi poslal peníze na účet, díky němu se děti mohly vrátit do školy.“
Zklamalo ho také, že mu pomoc nenabídl nigerijský svaz. „Nemyslím tím peníze, ale doufal jsem, že mi třeba pomůžou najít práci. Potřebuju nějak živit rodinu... Snad se mi podaří sehnat peníze, přihlásit se do kurzu a stát se trenérem.“
Problémy se zrakem mu v téhle snaze nepomáhají, on však pořád doufá v lepší zítřky. „S boží pomocí zase jednou uvidím na obě oči,“ nepřestává věřit.
Zatím to bohužel nevypadá, že by jeho příběh skončil happy-endem.