Růžička je jedním z mnoha českých lidí, které vlna fotbalové euforie, jež v republice nyní z výkonů reprezentace panuje, vyláká až do Portugalska, dějiště šampionátu v roce 2004. A mimoděk dosvědčuje tvrzení, že ten, kdo se na dalekou cestu odhodlá, nehledí na korunu.
„Pamatuju si, jak se o matku pokoušely mdloby, když jsem jen za lístek na semifinále Eura v šestadevadesátém dal něco přes tři tisíce,“ líčí v mírné nadsázce. „Teď asi taky nebude ty ceny moc chápat, ale já mám jasnou odpověď - těch peněz, které jsem utratil v Anglii, nebudu do smrti litovat a věřím, že to samé budu říkat i po Portugalsku.“
O přesných částkách, které ho nadcházející šampionát bude stát, Růžička neuvažoval. „Třicet tisíc? S touhle sumou tak nějak počítám.“
Teprve v nejbližších dnech začne s kamarády plánovat přesný rozpis cesty. Už teď však ví jistě: bude tam zhruba na čtrnáct dní a poletí letadlem, v žádném případě nehodlá jet autobusem. K takovému rozhodnutí dospěl právě na základě zážitků z turnaje v Anglii.
„Jel jsem tenkrát autobusem na první zápas českého týmu s Německem, po kterém se hned jelo domů. Vzpomínám, jak mi bylo strašně líto, že jsem musel z tak báječné atmosféry, která tam byla, vypadnout.“
I z tohoto důvodu - a také proto, že čeští fotbalisté se rozjeli na turnaji ke skvělé jízdě - se Růžička rozhodl na Euro ještě jednou vrátit: byl na semifinále Česko - Francie.
„Ale na tenhle zápas už jsem po předchozí anabázi raději letěl. Ta cesta po silnici byla příšerně dlouhá, dost jsem při ní trpěl s koleny. Takže podruhé jsem si raději připlatil a za chvíli jsem byl pohodlně v Anglii.“
Růžička tvrdí, že by ho stálo hodně přemáhání, kdyby se měl zase trmácet autobusem. Navíc Portugalsko je dál než Británie.
„Kdybych měl všem, kdo se na Euro chystají, něco poradit, bylo by to: ať každý zamítne autobus a také ať necestuje jen na jediný zápas. Čím delší pobyt, tím si to tam lépe užijete,“ tvrdí mladý muž.
Kromě fotbalu se Růžička těší i na náladu, která by na šampionátu měla být. „Alespoň v Anglii to tak prý bylo: co vím od známých, kolikrát se při popíjení s ostatními fanoušky nešlo vůbec spát.“
