Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nejsem ujetej ani gauner. Jen žiju v bublině, tvrdí Limberský

Čtyřikrát! Plzeňský obránce David Limberský vychutnává mistrovský doutník. | foto: Ladislav Němec, MAFRA

31 2016
Někdy je lepší nemluvit. A tak David Limberský mlčel. Přesně od loňského září, kdy boural opilý. „Nevytočil jsem zatáčku,“ řekne nejdřív. Když zjistí, že tentokrát se fórky nehodí, zatváří se zahanbeně a poví: „Největší chyba v mém životě. Neomluvitelné. Padnul jsem hubou do bláta.“ Exkluzivní rozhovor, který vznikl pro tištěnou MF DNES, přinášíme také čtenářům iDNES.cz.

Fotbaloví fanoušci - kromě těch plzeňských, kteří ho milují - vnímají Limberského jako notorického průšviháře. Sparťané mu spílají do hovad a nenávidí ho. Dokonce na podzim vznikla petice, aby byl vyřazen z národního týmu.

Co na to on, pouhých deset dní před mistrovstvím Evropy?

„Dost jsem si toho zavinil sám, ale neřekl bych, že jsem gauner.“

Spousta lidí vás tak vnímá. A já se jim ani nedivím.
Ani já ne, když se moje úlety pokaždé nafouknou do úplných nesmyslů. Jestli je pravda 30 procent všech informací, které kolují, tak je to moc. Že jsem utíkal před policajty? Že jsem zakopnul? Že jsem jim vyhrožoval? Lež vedle lži.

David Limberský

Profil

David Limberský (32) je výtečný krajní obránce, vůdce mistrovské Plzně a člen národního týmu, s nímž se chystá na mistrovství Evropy.

Zároveň to je provokatér a průšvihář. Kromě jiného boural s 1,24 promile alkoholu.

V Plzni ho dřív srovnávali se slavným Pavlem Nedvědem, Limberský se však v cizině nikdy neprosadil. I ve Spartě byl spíš náhradníkem.

Znovu zazářil až doma, v Plzni.

Tak povídejte. Osm měsíců jste mlčel.
Po večeři jsem si dal pár drinků a po půlnoci odvezl kamaráda. Strašná chyba. Po bouračce jsem normálně vystoupil z auta, a když jsem zahlédl policajty, z leknutí a zkratu jsem popoběhl pět šest metrů. Nikdo mě nepronásledoval, žádná honička.

Už předtím jste měl nálepku průšviháře. Musel jste tušit, jak si na vás veřejnost smlsne.
Smlsnul si hlavně bulvár. Vymyšlené příběhy, neexistující svědci, zdroje blízké... Já nesouhlasím, že bych sbíral průser za průserem. Jedna nasimulovaná penalta a pak nešťastné výroky o Spartě, které jsem si mohl odpustit. Ale co dál?

Jste příliš velký suverén, což lidi provokuje.
Nejsem rebel ani lump, fanoušci si mě zbytečně démonizují.

Nezlobte se, ale když čtyři dny po nehodě vstřelíte gól a na oslavu točíte volantem, je to přinejmenším nemístné.
Dva dny po bouračce bylo nejtěžší období v mém životě. Psycho. Barák mi obcházelo plno novinářů a já tam byl zalígrovaný s rodiči a přítelkyní jako v domácím vězení. Vlastní chybou jsem padnul na psychické dno. Ale ustál jsem to a ještě mě to posílilo.

Luxusní Bentley fotbalisty Davida Limberského po noční nehodě v pražské Vrchlického ulici.

Luxusní Bentley fotbalisty Davida Limberského po noční nehodě v pražské Vrchlického ulici.

A co ta hloupá oslava?
Kdosi mi na tréninku řekl, že by byla sranda, kdybych dal gól a pak zatočil volantem. Povídám: Víš, jak mi je? Nezbláznil ses? Bohužel mi to v hlavě zůstalo, a když mě po gólu zaplavila nekonečná euforie, to gesto samo naskočilo. Bylo to spontánní a hned jsem věděl, že se to nepovedlo. Kluci v kabině to komentovali s černým humorem, veřejnost mě odsoudila. Věřte mi, že jsem nechtěl poplivat svou omluvu.

Věřím, i když to jde občas ztuha. Je ve vás divoká povaha odmalička?
Vyrůstal jsem v plzeňském Lochotíně mezi pofidérními týpky. Na druhou stranu mám dobré základy z rodiny. Poznám, co je dobře a co špatně. A když udělám průšvih, neschovávám se.

V září jste se schoval.
Nabídl jsem svou hlavu. Jak v Plzni, tak v reprezentaci. Zavolal jsem trenérům, přiznal se a řekl: Naložte se mnou, jak chcete. Když mě vyřadíte, budu to respektovat. Jsem vděčný, že mě Plzeň i reprezentační trenér Vrba podrželi.

Nebylo to snadné, když hlas lidu křičí: Limberský ven!
Všiml jsem si petice a vím, že jsem nejméně oblíbený hráč české ligy, ale umím s tím žít. V Plzni mám zastání, to mi stačí.

A v reprezentaci? Dal vám trenér Vrba nůž na krk?
Ne, i když spokojený nebyl. Bylo mi ho hrozně líto, jak jsem mu zavařil. Když se ho novináři na podzimní tiskovce dokolečka ptali, jak se mnou naloží, asi mi nechtěl ublížit a doplatil na to. Nemusel mít slitování, snesl bych všechno.

Neříkejte, že snesete všechno?
Snažím se. Kdybych se měl řídit většinovým názorem, zbláznil bych se. Proto jsem se obklíčil bublinou, která mě chrání. Ať za mě mluví výkony a úspěchy. Čtyři tituly s Plzní, dvakrát Liga mistrů, to je neuvěřitelná pohádka.

Jak vaše děti vnímají pokřik, ve kterém se praví, že jejich táta Limberský je hovado?
Malý David to ještě nechápe, je mu pět. Natálka chodí do školy a nelíbí se jí to. Snažím se vysvětlovat, že ten pokřik zlidověl a Plzeňáci ho skandují v legraci, příjemné to ovšem není. Sám ho beru jako kolorit. Jedním uchem tam, druhým ven.

Takže vám nevadí, že vás kromě Plzně nikde nemusí?
Možná stejní fanoušci před čtyřmi lety řvali na trenéra Bílka a Milana Baroše, ať táhnou. Taky to ustáli.

Fotogalerie

David Limberský

Ale zůstala v nich velká křivda.
Ani já nejsem ze železa, vnímám to, ale naštěstí jsem se obrnil. Těžko změním, že si plno lidí spojuje jméno Limberský s průšvihy.

Proto chcete končit v reprezentaci?
Nenene! Zrovna kvůli nesnášenlivosti bych natruc zkusil hrát až do čtyřiceti, ale myslím, že po Euru je správný čas. Na řadě jsou mladší kluci. Bude mi třiatřicet a není sranda pořád pilovat levou lajnu jako zamlada.

Chcete si nechat síly jen pro Plzeň?
Čekají nás poháry, liga, chceme se znovu dostat do Ligy mistrů. Bude toho hodně a cítím, jak je čím dál těžší dobíjet baterky. Reprezentace najede na nový cyklus a měla by přijít čerstvá krev.

Takže konec po Euru je definitivní?
Je hodně pravděpodobný. Jsem vděčný, co všechno jsem v nároďáku stihl. Do pětadvaceti nic, pak pětatřicet zápasů. Nádhera.

Jak by mělo vypadat Euro, aby bylo podle vašich představ?
Kéž bych něco odehrál a my předváděli dobrý fotbal, který se lidem bude líbit. Sice máme extrémně těžkou skupinu, ale hrát se dá s každým. Leicester vyhrál anglickou ligu a ukázal všem, že nic není nemožné. Kdybych dal vítězný gól ve finále, to by byla celkem pěkná tečka za sezonou. Samozřejmě v nadsázce. Chceme mít po turnaji dobrý pocit, že jsme pro úspěch udělali všechno.

Davide, provokujete rád?
Těžká otázka. Když cítím křivdu, tak ano. Autority moc nemusím a bulvár už vůbec ne. Prosazuju a říkám svůj názor a ne vždy je to diplomatické. Jiný už nebudu.

Proto jste nedávno vystrčil prostředníčky na celou Spartu?
Čtyři roky jsem se držel. Ale když na mě skandují, ať chcípnu, hází po mně rajčata a zapalovače, tak nemůžu zůstat imunní. Byla devadesátá minuta, vedeme 3:0, dotýkáme se titulu, byl to balzám na duši, extáze a možná nejkrásnější chvíle v ligové kariéře. Prostředníčky nebyly nejchytřejší reakcí, ale po čtyřleté čočce, kterou od sparťanů dostávám, to snad pro někoho mohlo být pochopitelné.

Mohl jste se ovládnout.
Mohl, ale zkrátka jsem se neovládl. Asi jsem si potřeboval ulevit. Oni na mě můžou beztrestně dvě hodiny křičet a já nemůžu nic? Dotklo se mě, že kvůli tomu musím platit padesát tisíc pokutu. Byly to dvě vteřiny, ne minutová póza.

Pak jste si naběhl při oslavách titulu, když jste sedl za volant zaparkovaného autobusu. Taky provokace?
Lidi začali nadšeně skandovat „Limba za volant!“, ale já nejdřív nechtěl, ať zase nejsem ten špatný. Kdyby mě nevybídli spoluhráči, kteří už chtěli autobus uvolnit a valit na náměstí, ani to neudělám. Věděl jsem, jaké budou reakce.

David Limberský drží míč na tréninku české fotbalové reprezentace.

David Limberský drží míč na tréninku české fotbalové reprezentace.

Mimochodem, je složitý život bez řidičáku? Ještě musíte vydržet jedenáct měsíců.
Za blbost se platí. Vozí mě kamarádi, spoluhráči. Po Plzni jsem si zařídil taxislužbu na měsíční paušál. Jen mě nebaví pětkrát denně volat na dispečink.

Tak jezděte tramvají.
Nedávno jsem jel. Poslal jsem klukům selfíčko a dostával reakce: Jaké to je, závodníku? Z bentley do MHD? Takový humor miluju, i když ne každému voní.

Jaký je vlastně David Limberský?
Já bych řekl pohodovej. Má rád partu, kamarády, rodinu. A ač to možná někoho překvapí, taky historii nebo matematiku.

To myslíte vážně?
Vím, že to asi zní zvláštně, můj mediální profil tomu neodpovídá. Navíc neříkám, že mám akademické znalosti. Ale počty mám na tuty. Na základní škole matematický král, v šatně každému spočítám výplatu na počkání.

A ta historie?
Rád se vrtám v 19. a 20. století, zajímám se o světové války, sjíždím příběhy Slavné dny, které běží na stream.cz. Já vážně nejsem ujetej.

Ale do problémů se dostáváte dost často.
Jsem paličák, důležité věci si moc nepřipouštím k tělu a většinou musí být po mém. I na hřišti. Kdybych byl hodnej, nejsem tak dobrej. Totéž platí pro celou Plzeň. Být svatoušci, nejsme čtyřikrát mistři a já nejedu podruhé na Euro.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze