O zklamání, které mu přinesly dvě porážky v řadě, nechce Poborský příliš hovořit: "Co k tomu dodat? Špatně se to vysvětluje. Moc jsem věřil, že dokážeme postoupit do čtvrtfinále a dál. Bohužel, nestalo se, a já už se v tom nechci pitvat." Z nejhoršího ho vytáhli otec a bratr, kteří se po pátečním zápase s Francií přesunuli z Brugg do Knokke-Heistu, aby všichni společně během volné soboty poseděli. Povídalo se o všem možném; o promarněných šancích, smůle, zmařených snech o finále.
Také o tom, jak se Karel Poborský těší na odlet domů. "Zavřu se u nás na jihu Čech, a budu jenom odpočívat. Nikam do ciziny se nepoženeme," konstatoval odhodlaně. Moc toužil po opakování spanilé jízdy z EURO 96 a věřil, že se Srníčkem, Nedvědem, Kollerem a dalšími na to mají mužstvo. Teď, když se sen zhroutil, už ho šampionát nezajímá.
"Ještě co nejlépe odehrát zápas s Dánskem, důstojně se rozloučit a pak zmizet. O motivaci obavy nemám, všichni chceme dokázat, že jsme si nezasloužili tak rychle vypadnout," uvedl a dodal, že pak už o EURO 2000 nechce slyšet. Ani v televizi? "Na další zápasy se rozhodně dívat nebudu. Snad jenom kdybych se hodně nudil," reagoval. A stejně rychle odpálil i dotaz po vysněném finále: "Česká republika s kýmkoliv. Jinak nevím."
 Karel Poborský s Romanem Meliškou u počítače v belgickém Knokke-Heistu při on-line rozhovoru s čtenáři iDnes |
