Poslední hvizd a sbohem. Fotbalový obránce Erich Brabec v sobotu ve 38 letech ukončil svou dlouhou kariéru. Měl přitom na sobě dres Slovanu Liberec, kde nastupoval v jarní části sezony.
„Bylo v tom hodně emocí, hodně nostalgie,“ řekl evidentně dojatý Brabec ke svému loučení. „Jsem moc rád, že mi kluci udělali vítězstvím 5:1 nad Budějovicemi krásnou rozlučku. I po dlouhých oslavách výhry v poháru k tomu přistoupili zodpovědně. Výkon týmu byl fantastický a gólů mohlo být ještě daleko víc.“
Brabec se chtěl rozloučit s kariérou v týmu Bohemians 1905, kde hrál na podzim. Jenže se zranil a pak vypadl ze sestavy. Takhle se mu končit nechtělo.
Když však v zimě nepřilétla žádná hráčská nabídka, už se chystal nastoupit do práce. Po prvním jarním kole ho ovšem oslovil Liberec s tím, aby mu pomohl zachránit ligu - jako opora obrany a lídr kabiny.
To se nakonec naplnilo jen zčásti. Příliš šancí v sestavě zkušený stoper nedostal. „Když jsem přicházel do Liberce, předpokládal jsem, že pomůžu na hřišti,“ přiznává. „Nakonec to byla víceméně výpomoc v kabině a v pár zápasech jako hráč. Jsem ale rád, že jsem mohl pomoct tomuhle klubu, aby v příští sezoně mohl hrát poháry.“
Brabcova role v liberecké kabině byla podle kouče Vavrušky velká. Pomohl mu zvednout mužstvo ze dna, kam po nezdarech z úvodu jara kleslo. „Užíval jsem si to,“ říká Brabec. „Po pohárové prohře v Třinci se hráči oprostili od svých eg a každý začal sám u sebe. To nám pomohlo k tomu, že jsme už tři kola před koncem byli zachránění a nakonec se nám podařilo vyhrát i pohár. Z tohoto pohledu můžu být spokojen.“
Poslední zápas své kariéry odehrál Brabec s kapitánskou páskou symbolicky proti Českým Budějovicím, kde kdysi začínal. „Jako Jihočecha mě mrzí, že Budějovice zase sestupují, ale dokud se tam něco nezmění, tak ten klub bude dál pendlovat mezi první a druhou ligou,“ míní fotbalista, který během své kariéry prošel řadou klubů včetně Sparty, Slavie či Dynama Moskva.
Svou kariéru Erich Brabec ukončil stylově přesně po 20 letech. První start si připsal ve 30. ligovém kole v roce 1995 právě v dresu Budějovic. Celkem odehrál v nejvyšší soutěži 245 zápasů a vstřelil v nich pět branek. V sezonách 2007/08 a 2008/09 získal tituly se Slavií, v ročníku 2009/10 pak se Spartou.
Není pravděpodobné, že by si teď své rozhodnutí skončit rozmyslel. „Možná bych mohl hrát dál, ale všechno spělo k tomu, abych svoji kariéru zakončil,“ uvědomuje si. „Je čas, aby začali hrát jiní. Teď na jaře, ale už i na podzim v Bohemce bylo vidět, že šanci dostávají mladší. Člověk musí být soudný.“
Při libereckém loučení měl slzy na krajíčku a pohnutý hlas. Vzpomínal na trenéry a další lidi, které kolem fotbalu potkal. „Na prvního kouče Tobiáše, který mi dal šanci v lize v Budějovicích. Na Večeřu v Drnovicích nebo na Karla Jarolíma ve Slavii, který mi dal opravdu hodně.“
Teď se chce věnovat rodině. A pak? Pracovat někde u fotbalu, který miluje a zná nejlíp. „Něco končí a já věřím, že něco hezkého zase začne. Fotbal jsem dělal dvacet let a věřím, že mám co předávat dál.“
