„Proč mám tuhle barvu? Pan trenér mi kdysi říkal, že jsem jak žena. Tak abych byl komplet jako holka,“ smál se Vůch po sobotní demolici Bohemians 1905 4:1.
Když tohle kdysi trenér Teplic Zdeněk Ščasný vyřkl, myslel tím, že Vůch musí zapracovat na tvrdosti. Sice je stále víc hračičkou, nyní však už i hvězdou základní sestavy a zřejmě přestupovým hitem.
„Nabídky na něj jsou, to je pravda. Co s tím nadělám... Přeju mu, aby hrál takhle pořád dál, aby o něj zájem byl. Chtěl bych mužstvo udržet pohromadě, ale víte, jak to je,“ naznačil Ščasný, že krajní záložník Vůch je žhavým artiklem. Okukují ho zájemci i z evropských soutěží, mimo jiné z Itálie.
Vůch v sobotu krásný gól dal, neméně exkluzivně svým centrem připravil další pro Mahmutoviče. S ním vládne klubovým kanonýrům, oba už mají čtyři zásahy. „Ale že by šlo o můj životní půlrok? Cítím se normálně, ne ve formě. Až ji budu mít, bude to ještě lepší,“ tvrdí překvapivě. Ale je to dobré znamení: už nelétá v oblacích. Žije si sice svůj sen, ale má i další.
Když z hrany vápna přehodil s pomocí teče brankáře Švengera, běžel Vůch za trenérem Ščasným. „Co mi říkal, to jsou věci mezi námi. Ale před utkáním děkoval, že jsme ho podrželi a že znovu ožil. Nebylo to jen na mě, ale na klub jako takový,“ pravil Ščasný.
Vůch je Bůh, zní otřepaná rýmovačka. Karikaturista Milan Kounovský ji dovedl na kresbě teplického záložníka do vtipu, když napsal, že Egon není člověk, Egon je Vůch. 23letého plzeňského rodáka je teď všude plno. A právem.
„Jsem rád, že se mi daří. Ale hlavně je důležité, že získáváme body, že vítězství doma přicházejí. Dobré statistiky, to je pro mě fajn. Ale já spíš koukám, abychom jako Teplice dělali body, byli v horních příčkách a bojovali o poháry,“ potlačuje své ego Egon Vůch. „Když budeme nahoře, taky se mi bude hrát líp.“
V sobotu se mu dobře hrálo. Skláři zlomili klokany třemi ranami na přelomu poločasů. „Věděli jsme, že když nedáme v úvodu gól, nic se neděje. Že si tlak i šance vytvoříme. Byli jsme trpěliví,“ vystihl klíč k jasnému výsledku. Teplice se tlačí mezi smetánku. „Zatím nejsme v propadáku ani úplně nahoře. Ale stačí jedno zaváhání a jsme zase jinde.“
Jinde než před pár týdny je i Vůch, už se mu totiž spravil obličej, který měl z půlky ochrnutý. „Přijde vám, že vypadám blbě?“ chechtal se. „Dělám si srandu, jsem fit, zánět trojklaného nervu odezněl.“ Vůchova forma naštěstí pro něj i Teplice ne. Ač jí vlastně ani formou nenazývá.
