Dvoustý zápas? I to je pěkné číslo, těší obránce Randu ze Slovácka

foto: Bořivoj Černý, MF DNES V OSTRÉM SOUBOJI. Tomáš Randa umí být hodně důrazný.

Jubileum by měl oslavit v dnešním důležitém duelu v Příbrami. "Statistiky moc nesleduju, ale dvoustovka už je docela pěkné číslo," pochvaluje si obránce Randa.

Spousta vašich vrstevníků však má startů mnohem víc, že?
To je jasné. Jestli někdo hraje ligu od šestnácti sedmnácti let a vydrží v ní do pětatřiceti nebo ještě déle, tak se to krásně naskládá. Když já poprvé vstoupil do ligy, bylo mi šestadvacet.

Čím to, že tak pozdě?
Na konci dorosteneckého věku jsem začal hrát divizi ve Veselí a moje výkonnost asi ještě nebyla úplně top. Šel jsem na vojnu a potom jsem hrál dokonce okresní přebor za Zarazice.

Myšlenky, že byste se mohl fotbalem živit, vás nenapadaly?
V té době vůbec. Až jsem se pak vrátil do Veselí, začal jsem na sobě trošku víc pracovat a zjistil jsem, že bych se mohl posunout dál, nejen hrát divizi.

Pamatujete si ještě na svůj první zápas v lize?
No určitě. Hráli jsme tehdy s Drnovicemi shodou okolností zrovna ve Starém Městě a vyhráli jsme 2:1. Byl to první jarní zápas sezony 2000/2001.

Máte v hlavě všechny vaše starty?
To zase ne. Jenom ty obzvlášť povedené a památné. Když jsem třeba hrál Pohár UEFA nebo Intertoto Cup se soupeři jako Hamburk, Dortmund, Zaragoza... Je pěknémít nějaké suvenýry, ale z takových zápasů člověku i samotné vzpomínky zůstanou napořád.

Z jubilejního dvoustého ligového utkání si taky něco odnesete?
Jestli to bude povedený zápas, tak určitě. Jinak radši rychle zapomenout. (rozesměje se) Mohl bych dostat od Příbrami na památku dres a nějaké body.

V Příbrami jste navíc před pár lety prožil jednu sezonu.
Je to tak. Ale teď už Příbram znám jen z televize a sestřihu, který nám pouštěl trenér. Se žádným ze současných hráčů si nevolám. Každopádně kdybychom tam vyhráli, byl bych obrovsky šťastný. Stejně jako všichni kluci. Body teď potřebujeme jako sůl, ale k úspěchu je nutné něco předvést, odmakat zápas, jako před měsícem na Bohemce.

Jak jste vlastně ve Slovácku spokojený?
Naprosto. Bydlím v Kozojídkách, takže mi cesta na trénink zabere pětadvacet minut. To je ideální. Smlouvu mám ještě na rok a půl, chtěl bych ji dodržet, a co bude dál, to se uvidí. Ve Slovácku už chci ale zůstat.