Někdy v těch hodinách se fotbalová cesta zlomila a dodnes se na ni vzpomíná. Z málo známých hráčů se v létě 2007 stali hrdinové. Z Kanady přivezli stříbro, při hradní recepci je přijal prezident Klaus, dostávali lákavé nabídky k přestupům. Ta generace měla našlápnuto. Ale kde je teď?
"Spousta těch kluků byla netrpělivá. Mysleli si o sobě, že jsou to hotoví hráči, unáhleně skočili po lepším angažmá, ale pak zjistili, že na ně ještě nenazráli," říká trenér Vladimír Táborský: "Byl jsem přesvědčen, že za dva roky budou výš."
Nejen v Táborského očích se naděje stříbrných chlapců nevyplnily. Ač je pořád čas, aby se talent ve 22 letech rozvinul, dva roky po Kanadě naznačily, kdo na to má.
V české špičce zůstali jen obránce Šimůnek, útočník Fenin a defenzivní univerzál Suchý. První dva přestoupili do bundesligy, třetí je stále věrný Slavii.
Jak vyznívá srovnání s cizími hvězdičkami z roku 2007?
Argentina: Agüero je esem Atlétika, Zarate střílí za Lazio, Di Maria za Benfiku.
Španělsko: Pique vyhrál Ligu mistrů s Barcelonou, Javi Garcia válí za Real. Brazílie: Pato září v AC Milán, Marcelo v Realu.
"Nemůžete srovnávat Fenina s Agüerem. Ten je jinde," namítá Jakub Dovalil, trenér současného výběru do 20 let, který v září čeká světový šampionát v Egyptě.
Většina stříbrného týmu z Kanady přestoupila nebo aspoň zkusila hostovat v lepším klubu, jenže málokdo uspěl. Někdo zpychnul, jako třeba středopolař Střeštík, jiný si možná až příliš věřil.
Záložník Kalouda zvolil angažmá v CSKA Moskva, jenže neprorazil a teď se vrací do české ligy. Brankář Petr, penaltový hrdina šampionátu, se ztratil z očí úplně. Chytá druhou ligu v Belgii.
"Když chcete hrát fotbal na vrcholu, musíte hodně tvrdě pracovat. Kdo z toho vypadne, může se mu to šeredně vymstít," říká Dovalil. Právě to asi potkalo některé stříbrné naděje.
Hazard je slabost, píše na vlajku kouč DovalilPřed dvěma lety byl asistentem, teď povýšil. Na zářijové mistrovství světa do Egypta poletí Jakub Dovalil jako hlavní kouč. Může se vůbec opakovat stříbrná Kanada? "Nechci, aby to vyznělo jako alibi, ale tehdy jsme dosáhli na historický úspěch. Teď bude naším cílem postup ze skupiny. Pokud to zvládneme, budu spokojený," opatrně odpovídá 35letý kouč. Tuší, jak šíleně těžká mise ho čeká. Všichni budou jeho výsledky srovnávat s mužstvem, které v roce 2007 jako podceňované šokovalo svět. Prošlo z vyrovnané skupiny, přes dva penaltové rozstřely se probilo až do finále, kde dokonce vedlo nad Argentinou. "Tehdy se všechno sešlo. Měli jsme kvalitní přípravu, sešli se dva týdny dopředu, letěli jsme včas, abychom stihli aklimatizaci," vypočítává. "Navíc dnes už vím, že mužstvo se dostalo na maximum svých dovedností." Tehdy se hrálo od konce června do půlky července, což vypadá jako ideální čas na vrcholný juniorský turnaj. Je po sezoně, kluby se nepříčí při uvolňování hráčů, mladíci sami navíc neřeší žádné dilema, jestli by pro ně nebylo užitečnější, aby bojovali o místo v klubu. A tentokrát? "Je to prostě nešťastný termín," praví dohola ostříhaný kouč. Dovalilův výběr se sejde v půlce září po 8. ligovém kole, bude mít čtyři dny na přípravu a honem letí do egyptské výhně, kde 27. září odstartuje turnaj soubojem proti Austrálii. Pak následují zápasy s Brazílií a Kostarikou, které určí, jestli český tým postoupí do osmifinále. Pokud ano, hráči budou pryč nejméně 18 dní, proto si můžete být jistí, že některé kluby budou mít výhrady. "Mistrovství světa má jasnou zelenou. Koho si trenér vybere, ten pojede," rázně vyhlásil nový šéf svazu Ivan Hašek. Ale může narazit. Třeba dva klíčoví hráči už mají smlouvy v cizině: útočník Necid patří CSKA Moskva a čeká ho Liga mistrů, záložník Morávek přestoupil do Schalke. Dají se proto čekat problémy. Jaký tým vlastně do Egypta odletí, to bude hodně záležet na Dovalilově diplomacii a psychologii. "Vím, že když to dopadne dobře, může mě to v kariéře hodně posunout. Když ne, dostanu čočku," říká muž, který to jako hráč dotáhl nanejvýš do třetí ligy. Jako trenér vystoupal už teď mnohem výš. Slavil stříbro na mistrovství Evropy sedmnáctek, bronz na mistrovství Evropy devatenáctek, teď ho čeká mistrovství světa dvacítek. Znovu hráčům do kabiny vylepí důležité vzkazy, které motivují. Třeba: Tady a teď dělá mistry. Nebo: Fotbal bez intelektu je jako bloudění bez mapy. Převzít riziko je sebedůvěra, hazard je slabost a náhoda. Nedívej se, nauč se vidět. Ztratíš-li odvahu, ztrácíš všechno. "Nejsou to převratná hesla, zápas vám nevyhrají, ale můžou vám pomoct," říká Dovalil. Zvlášť, když je napíšete na národní vlajku... |
Zatím se jen protloukám, říká hvězda z Kanady |
Říká vám něco jméno Radek Petr? Jsou to dva roky, co se z neznámého mladíka stala hvězda. Brankář, který chytal jen za třetiligové Mutěnice, byl klíčovou oporou při senzační jízdě české dvacítky za stříbrem na mistrovství světa.
Vypadalo to na velkou kariéru, po šampionátu po Petrovi sáhla italská Parma. A dnes? Tušíte, kde je mu konec? V druholigovém belgickém klubu Eupen, kousek od německých a nizozemských hranic, se pokouší nastartovat kariéru. "Snažím se prorazit. Ze šampionátu mi zbyly jen krásné vzpomínky," říká 22letý gólman.
Jak se snažíte prorazit?
Zatím se protloukám. V Parmě jsem nedostal šanci v Serii A ani v Serii B, jsou ale i další cesty, jak se dostat do nějakého špičkového klubu.
Když budete upřímný: nečekal jste, že budete dva roky po stříbru někde úplně jinde?
Každý má nějaké sny. Bohužel, ne každému se splní. Já musím bojovat dál a volit takové kroky, abych se dostal výš, do lepšího klubu.
Věříte tomu?
Je mi 22, mám dost času. Nebalím to, není proč. Povíme si to na konci mé kariéry.
Když jste zazářil v Kanadě, šel jste do Parmy. Berete to zpětně jako povedený krok?
Těch cest mohlo být víc, chtěla mě i Siena, vybral jsem tuhle a v žádném případě nelituju. Dostal jsem obrovskou školu života. Šel jsem do ciziny sám, mladý kluk. Protloukal jsem se bez znalosti jazyka. Bylo to hrozné, když jsem první den v kabině skoro ani nemohl pozdravit kluky. To vám moc nepomůže. Je to varování pro všechny: učte se jazyky, budete to mít jednodušší.
Neměl jste chuť to někdy zabalit a jít zpátky domů?
V žádném případě. Lidé mi sice předhazují, že od mistrovství po mně neštěknul pes, ale to je teď. Kdo ví, co bude za šest let. Budu trénovat a bojovat. Jsem bojovník.
A nechtěl jste v Itálii skončit, když jste nechytal ani ve třetí lize?
Okolnosti tam byly proti mně, zákulisní boje. Byla to otázka nedomluvy klubů, ne mé výkonnosti.
Nezávidíte spoluhráčům z dvacítky, kteří se dostali výš?
Přeju jim to. Rád si přečtu, že se daří Martinovi Feninovi nebo že Honza Šimůnek má titul sWolfsburgem.
Čím to, že se dostali dál než vy?
O tom bychom mohli dlouho polemizovat, nemůžu najít odpověď. Možná jsem měl smůlu a oni štěstí, možná je to tím postem na hřišti, brankáři to mají složitější. Možná byli prostě kvalitnější.
Je něco, co byste udělal jinak?
Volil bych klub, kde bych věděl, do jakého postavení přicházím. Víc bych se ptal. Během těch dvou let jsem se dost naučil, jsem zkušenější. Chci zůstat v Belgii, Eupen by měl mít postupové ambice. Kritici můžou říct, že druhá belgická liga je málo. Já to vidím z druhé stránky – když budu pracovat, můžu si udělat jméno, jaké má třeba Dan Zítka v Anderlechtu.
Co dnes dělají stříbrní junioři z MS 2007Brankáři Tomáš Fryšták, Slovácko – Slovácko Luděk Frydrych, Hradec Králové – Jablonec Obránci Lukáš Kubáň, Slovácko – Slovácko Ondřej Kúdela, Sparta – Mladá Boleslav Ondřej Mazuch, Fiorentina – Anderlecht Marek Suchý, Slavia – Slavia Jan Šimůnek, Kladno – Wolfsburg Záložníci Tomáš Cihlář, Jihlava – Jihlava Michal Held, Slavia – Slavia Marcel Gecov, Slavia – Liberec Luboš Kalouda, Brno – Sparta Tomáš Mičola, Ostrava – Ostrava Tomáš Okleštěk, Brno – Brno Marek Střeštík, Brno – Sparta Jiří Valenta, Jablonec – Jablonec Útočníci Martin Fenin, Teplice – Frankfurt Jakub Mareš, Teplice – Teplice Petr Janda, Slavia – Slavia Tomáš Pekhart, Tottenham – Slavia Trenér Miroslav Soukup |
