Holohlavý muž se zarostlou tváří kráčel po studeném trávníku v Podgorici, rozhlížel se po tribunách a z jeho tváře sálalo, jak je šťastný.
Šestačtyřicetiletý Michal Bílek to dokázal. Národní mužstvo dovedl na mistrovství Evropy, které příští rok hostí Polsko s Ukrajinou.
"Přesně před dvaadvaceti lety jsem jako hráč slavil postup na mistrovství světa. Co si pamatuju, i tehdy jsem měl obrovskou radost. Postoupili jsme na mistrovství světa, to se několika generacím před námi nepodařilo. Ty pocity tenkrát a dnes jsou srovnatelné." Patnáctý listopad je pro něj osudové šťastné datum.
Než nadešel 15. listopad 2011, jako trenér české reprezentace neprožil šťastné časy.
Ještě než sestavil svou první nominaci a vedl svůj tým v prvním zápase, čelil negativním reakcím části fotbalové veřejnosti. "Chuť mi to nebere, spíš naopak. Motivuje mě to, abych dal dohromady silné mužstvo, která by se dostalo na mistrovství Evropy. Abych potvrdil, že volba výkonného výboru byla správná."
Správná? Ano, teď už se s tím dá souhlasit. Ale dlouho, vlastně po celou dobu jeho dosavadní éru u reprezentace, to tak nevypadalo.
Michal Bílek jako asistent Ivana Haška (snímek vlevo), po svém jmenování a s předsedou Haškem a manažerem reprezentace Šmicerem
Bílek se koučem stal 20. října 2009. S návrhem na jeho jmenování přišel tehdejší svazový předseda Ivan Hašek. Kamarád a bývalý spoluhráč ze Sparty a reprezentace.
Bílka si totiž vzal do národního týmu už v létě téhož roku jako svého asistenta. Hašek totiž zároveň šéfoval fotbalu i českému mužstvu. Po svém zvolení předsedou nenašel vhodného nástupce odvolaného Petra Rady a následně dočasně dosazeného Františka Straky, tak se funkce kouče ujal sám. Ale když po třech měsících nezachránil špatně rozehranou kvalifikaci o mistrovství světa, jako trenér skončil a do dalšího cyklu dosadil Bílka.
"Chci pokračovat v oživování týmu. Naopak někteří fotbalisté už v reprezentaci nerostou, takže je nahradí ti mladší. Osa mužstva je dobrá, je na čem stavět," řekl Bílek po svém jmenování.
Bílkovo angažmá začalo bídně, katastrofálně. Mužstvo skórovalo až ve čtvrtém zápase, poprvé vyhrálo až v pátém. "Konečně," oddechl si Bílek po vítězství v Hartfordu nad domácími Spojenými státy 4:2 v květnu 2010.
Předtím měl tým za sebou ostudné vystoupení na turnaji ve Spojených arabských emirátech, kde s domácí reprezentací po remíze 0:0 prohrál na penalty a pak podlehl Ázerbájdžánu. Následná porážka v přípravě ve Skotsku přišla po obstojném výkonu, ale iluze sebral výkon a prohra na turné ve Spojených státech s Tureckem.
"Vzhledem k tomu, že pořád musíme měnit sestavu, tak jsem nečekal, že to z naší strany bude brilantní. Přesto jsem si představoval, že předvedeme víc," prohlásil rozrušený Bílek.
Bílek marně dával dohromady elitní výběr. Všechna dosavadní utkání byla jen přípravou na současnou kvalifikaci a opory se z různých důvodů omlouvaly.
Michal Bílek na prvním tréninku národního týmu (snímek vlevo), se španělským koučem Del Bosquem po losu kvalifikace a během přípravného zápasu ve Skotsku v březnu 2010
Pak však přišel záblesk s USA, účastníka světového šampionátu Češi v Hartfordu porazili 4:2. A pak ještě povedená generálka na kvalifikaci s Lotyšskem, byť to patří jen k evropskému podprůměru.
Když tenkrát v srpnu 2010 v Liberci přípravný zápas skončil (4:1), fotbalisté si společně s Bílkem užívali bouřlivý aplaus početného publika. Bylo to poprvé a dlouho naposled, kdy fotbalový národ tleskal.
Necelý měsíc po jasném vítězství však přišel šok: na úvod bojů o Euro tým doma podlehl Litvě 0:1. A kritika se na Bílkovu hlavu valila. "O rezignaci jsem vůbec nepřemýšlel. Současnému hráčskému kádru věřím, stejně jako našemu hernímu systému," prohlásil loni Bílek.
Pokud by však přišla další zaváhání se Skotskem a v Lichtenštejnsku, zřejmě by svou pozici neustál. A především, naděje na postup by byla takřka mizivá, protože Čechy čekaly mimo jiné dva duely proti Španělsku, což dopředu byly vlastně dvě jisté porážky.
Nevýrazné výkony, chabý herní projev, zaujetí a průměrné výsledky. To byl obraz národního mužstva. Přesto v kvalifikaci drželo šanci na druhou příčku, jež znamenala účast v baráži. "Pořád k ní máme blíž než Skotové a Litevci," opakoval Bílek.
Když letos v srpnu národní mužstvo po bezkrevném vystoupení podlehlo v přípravě v Norsku 0:3, byl blízko odvolání. Někteří členové výkonného výboru, tedy jakési vlády nad fotbalem v Česku, jeho hlavu žádali.
Nakonec však rozhodli: "Manažer národního týmu Vladimír Šmicer, trenér Michal Bílek a ostatní členové realizačního týmu mají plnou důvěru vedení asociace," oznámili místopředsedové Dalibor Kučera, Jindřich Rajchl a Dušan Svoboda. To už se Bílka nemohl zastat šéf Hašek, Bílkův hlavní ochránce, protože na červnové valné hromadě překvapivě rezignoval.
.
Michal Bílek s Tomášem Rosickým před osudnou domácí prohrou s Litvou (snímek vlevo), po prohře s Litvou s manažerem reprezentace Vladimírem Šmicerem a pak při emotivním koučinku v duelu se Skotskem
Důležitý zářijový zápas ve Skotsku, které jediné ohrožovalo českou účast v baráži, skončil 2:2. To byla pro Bílka i mužstvo naděje. Ale po víkendu, kdy Češi podle předpokladů nestačili na Španěly a Skotové vyhráli v Lichtenštejnsku, se začala snižovat. Skotsko bylo bod před Čechy a zbýval poslední zápas.
"Je jasné, že v úterý hrajeme v Litvě o všechno, ale věřím, že to zvládneme," utěšoval sebe i rozezlené fanoušky Bílek.
"My vyhrajeme a jsme tam. Skotové ve Španělsku nevyhrají," zdůrazňovali gólman Čech s kapitánem Rosickým.
Dopadlo to přesně, jak říkali. Ale pořád Bílek ani mužstvo splněno neměli. K postupu na šampionát museli ještě překonat Černou Horu.
"Když šlo do tuhého, tak mužstvo vždycky dokázalo zabrat. Problémy jsme měli hlavně v přípravných zápasech," zdůraznil Bílek.
Po domácí porážce s Litvou český tým porazil Skotsko. Po výprasku v Norsku ve Skotsku neprohrál. Po marném domácím boji proti Španělsku exceloval v Litvě.
Minulý pátek v úvodním utkání baráže podal nejlepší výkon pod Bílkem. Možná dokonce za poslední čtyři roky od památného vítězství v Německu 3:0, kterým si Česko pod Karlem Brücknerem s předstihem zajistilo postup na Euro 2008.
Michal Bílek se svým asistentem Františkem Komňackým (snímek vlevo). Během tréninku hráčům ukazuje, jakým býval skvělým fotbalistou, aby jako trenér měl po zápase ustaraný výraz.
V úterý v Podgorici proti domácí Černé Hoře si tým už šanci na nejbližší šampionát vzít nenechal. "Dosáhli jsme něčeho velkého."
U reprezentace tak dál logicky pokračuje éra bývalého vynikajícího fotbalisty, který se Spartou získal sedm mistrovských titulů, stal se nejlepším fotbalistou země v roce 1989, o rok později hrál čtvrtfinále mistrovství světa a pak i španělskou ligu za Betis.
Coby kouč Sparty získal v roce 2007 tzv. double, což ještě nikdo s žádným týmem v samostatné české lize nedokázal. A teď fanfáry slyší i jako trenér reprezentace. Minimálně do června příštího roku, kdy se vrcholný turnaj koná.