Z velké části za ně vděčí muži, jehož přínos zápasové statistiky nezohledňují. Ze sedmi branek, které mužstvo Bohumila Smrčka na jaře vstřelilo, měl totiž obránce Tomáš Cihlář podíl hned na pěti.
"Pomohla mi změna prostředí, byl to pro mě nový impuls. Nejdřív mi ani nepřišlo, že to bude mít vliv, ale to, že jsem doma se známými, rodinou a přítelkyní, má asi taky něco do sebe," říká Cihlář, který přišel jako zimní posila z Jihlavy, ale úplným nováčkem nebyl, protože ve Znojmě vyrostl.
Jen škoda pro něj, že ve fotbale se nehraje na kanadské bodování, které zohledňuje i asistence. Takové body by Cihláře vynesly ve statistikách nahoru. Že by se sám cpal víc do zakončení totiž neplánuje.
"Jasně, že bych nějaký gól rád dal i sám, ale za každou cenu se za tím neženu. Raději, když nám padají branky takhle, než kdybych se trefoval já, ale na body to nestačilo," podotýká 24letý fotbalista.
Za těch několik desítek minut, co v modro-bílém dresu odehrál, si vydobyl silnou pozici. "Na standardky jsme určení asi tři, ale zatím se k nim stavím já," povídá Cihlář.
Staví se úspěšně, Znojmu se letos standardní situace daří. Podle úspěšného nahrávače to však není dílo náhody, ale poctivého tréninku. V situaci, kdy by si Cihlářovi spoluhráči jen říkali, kam chtějí balon poslat, a s vynaložením minimální energie už jen sázeli góly, tým ale ještě není.
"Občas jsou slyšet nějaké narážky, jak si to tak kluci plánují, ale to je opravdu jen sranda. Takhle jednoduše to nefunguje," směje se Cihlář, jemuž podle vlastních slov pomáhá i parta, kterou ve znojemské kabině našel.
"S klukama jsme si sedli. Na jaře se nám daří, protože se jako tým dokážeme semknout. Zápasy zvládáme díky vůli a bojovnosti," je přesvědčený Cihlář. Jarní výsledky jeho týmu mu zatím dávají za pravdu.
